na Blog.cz

Bylo pozdě večer a většina studentů ještě spala.

Většina... ale někteří považovali za nudné jít první školní den spát a proto se potulují po bradavických chodbách...

Jeden blonďák například se právě procházel s dívkou, která jasně vypadala, že je z lepšího rodu. Její tvář měla šlechtické rysy a pohyby ladné jako peříčko.

"Slyšela jsi to?" Řekl najednou blonďák. Dívka přikývla a vytáhla hůlku.
O chvíli později se před nimi vynořil černovlasý kluk s rebelským obličejem se svými dvěma kamarády. Jeden měl slámové vlasy a trochu strhané rysy.

Druhý měl brýle a hnědé oči.
"Ale. Black, Potter a Lupin." Řekl blonďák znechuceně.

"Jo. Potřebuješ něco, Malfoy? Nebo snad tvá Zmijozelská kamarádka?"

Lucius si odfrkl a trochu stiskl ruku, v které křečovitě svíral hůlku.
"Půjdeme?" Otočil se ignorujíc Nebelvírské na svou partnerku a ta přikývla.

"Och slečinka Lion se nechce zahazovat s těmi, kteří za to nestojí." Hvízdl Potter.
Lupin protočil oči. Tohle nedopadne dobře.

"Přesně tak, Jamesi." Potvrdila dívka s úsměvem. Nejenže všechny přítomné vykolejila tím, že nezaútočila, ale ještě řekla Jamesovi jménem.

"Půjdeme už, Lucie?" Otázala se pro změnu ona blonďáka a společně odešli.
Sirius zakroutil hlavou. "Ta koza jedna."

"Jen prostě řeší všechno v klidu." Řekl Remus vyrovnaně a přesto unaveně.
"No a proto je koza. Co by byl svět bez soubojů?" Zasmál se Sirius.

"Tichošlápku, neboj. Stále máme Srabuse. Po dvouměsíční odmlce se mu jistě stýskalo." Všichni tři se rozesmáli.
"No, já projdu hrad, jestli se tu nikdo netoulá."Řekl Remus, který byl čerstvý prefekt a chtěl svou funkci splnit.

Jeho kamarádi věděli, že mu to nevymluví. "Já se půjdu podívat, jestli už Evansová spí. Chci si s ní popovídat." Řekl významně James.
"A když bude spát?"
"No tak ji probudím."

Remus kývl na rozloučenou a pomalými kroky se vydal projít některé chodby, kde se často skrývali prvňáci.
"Jdeš?" Zeptal se James a Sirius mávnul rukou. "Jdu se projít po pozemcích."
Otočil se na podpatku a vyšel z hradu...

++

Mezitím se Lucius Malfoy s Ewelin rozešli ve společenské Zmijozelské místnosti.
Jakmile se Lucius odebral spát, dívka vyšla ze sklepení na Bradavické hrady. Milovala noci v Bradavicích. Zvlášť, když se minulý rok naučila zvěromágství.

Když byla téměř u Temného lesa, proměnila se v lišku. Nebyl to zrovna tvor, který by v tomto lese žil, ale jí to vyhovovalo.

Šla dál do lesa v poklidu a dívala se na kdejaký suk stromu či malého tvora.
Najednou za sebou uslyšela nenadálé vrčení.

Stále v podobě lišky se otočila a zahleděla se do srstnaté tváře očividně rozzuřenému vlkovi, který po ní ihned seknul drápy. Ewelin bolestivě zakňučela a podívala se na svou zadní nohu, z které začala téci krev.

Zavrčela na útočníka, ale věděla, že by proti němu neměla šanci a tak běžela pryč směrem odkud přišla.
Za chvíli už udýchaně stála na všech čtyřech u kraje lesa.
Vyčerpaně se stočila do jakéhosi klubíčka a olízala si packu.

Tušila, že to není až tak vážné zranění, přesto chtěla nechat packu odpočinout.
Proměnit se když je člověk zraněný se moc nedoporučovalo a proto radši zůstala v této podobě.
Najednou uslyšela prasknutí větvičky někde blízko kolem sebe.

Uviděla černé vlasy, ocelové oči... to nemůže být pravda, pomyslela si.
Sirius Black se na ni zkoumavě podíval. "Liška?" Zopakoval nedůvěřivě. Zjevně nebyl zvyklý na lišky tady a ještě k tomu klidně ležící.

Poté si však všiml Ewelininy pracky a chápavě přikývl.
"Co se ti stalo?" Zeptal se lehce a došel k ní.

Ewelin se zvedla a chtěla radši rychle zmizet, ale packa jí začala bolet natolik, že byla nucena si opět lehnout.

Sirius se detailně podíval na její zranění a pak zavrtěl hlavou. "Na zvířecí zranění je tady expert Lupin. Zanesu tě do hradu, ano?"

Ewelin chvíli zvažovala možnost, že se před ním promění, ale to by mohla mít průšvih. Odejít také nemohla a koneckonců, když jí někdo ošetří zranění a ona bude znát heslo do Nebelvírské společenské místnosti... to by bylo překvapení, kdyby se Nebelvíři probudili a našli by tam nějaké nemilé překvapení.

Proto se na něj podívala na souhlas a ani se nepohnula, když jí Sirius bral do náruče, stále v klubíčku.
Doufala, že Lupinovi to léčení nebude trvat dlouho.

Sirius se potichu doplížil až do Nebelvírské věže a řekl heslo "Moc lásky."
Pak ještě stále s (aspoň pro něj) liškou vešel do společensky. Lupin už se díky bohu vrátil a byl zde sám.

"Moony." téměř zasípal Sirius, když vešel položil nehybnou lišku na jedno z křesel u krbu.
"Co...to je...liška?" Zeptal se velmi chytře Remus.
"Jo. Myslím, že je zraněná."

Remus se detailněji podíval na liščí nohu. "Siriusi. Chceš mi říct, že neznáš normální hojivé kouzlo?"
Hojivé kouzlo? Zopakovala v duchu dívka

V knize se jasně říkalo, že lektvar zapomnění a hojivé kouzlo se nesmí použít v podobě zvířete, jelikož by člověku mohly v proměně škodit.

Rychle se začala cukat a dávala najevo, jak s tím nesouhlasí. Prosebně se co chvíli podívala na Siriuse.

Ten se tázavě podíval na Lupina. "No, jinak by jsme mohli počkat do rána."
Liška trochu zavrtěla ocasem. Do rána? To má spát na zemi, nebo co?

Sirius přikývl jako díky Remusovi a opět vzal poněkud ztuhlou lišku do náruče a vystoupal s ní do chlapeckých ložnic.
Ta se rozhlížela všude kolem. Bylo zde pět postelí. V jedné chrápal Frank Longbotom, v druhé Petr Petigrew.

Ve třetí James Potter a dvě byly volné. Jedna zjevně patřila Siriovi a druhá Removi.
Sirius lišku položil na postel a poté odešel do koupelny.
Ta si ihned lehla na polštář.

Každopádně na znamení, že teď je to její postel. Když už tady musela spát, tak doufala, že ne s tím pakem.
V tu chvíli vešel do ložnice Remus a skoukl pohledem Ewelinino otrlé chování.
Jen se pousmál a popovytáhl si zpocené rukávy.

Ewelin uviděla pár již téměř zahojených šrámů na jeho rukou. Pak však bouchly dveře do koupelny a vešel Sirius.
Měl na sobě trenky s malými fénixy a oranžovou barvou a pokud jste nikdy neviděli lišku umírat smíchy, rozhodně by jste teď měli možnost.

Radši se převalila na polštáři a skryla tak liščí úsměv.
Sirius se mezitím otočil na Lupina.
"Takže zítra co podnikneme, Moony?"

"Já nevím. Je to teprve vaše třetí přeměna. Ještě bych nikam nechodil."
"Takže do Prasinek. James už to navrhoval ráno." Rozhodl Sirius a Remus pokrčil nervózně rameny a poté vešel do koupelny.

Ewelin s nastraženýma ušima poslouchala jejich debatu. Moony? Přeměna? Zítra? Rozhodně neměla v úmyslu tu zítra zůstat, ale kdyby odhalila některé jejich tajemství...

dál již neměla možnost přemýšlet, protože Sirius ji odendal z polštáře a položil ji na levou stranu postele. Sám si poté lehl na pravou.
Musela se trochu zavrtět. Black prostě nevynechal jedinou možnost, aby neměl někoho v posteli...

//<![CDATA[ sklikBanner({ codeId: 51, formatId: 43, url: new String(window.location.href), cborder: '330000', cbackground: '985214', ctitle: 'cccccc', ctext: '330000', curl: 'cccccc', simg: 0 }); //]]>