Byl večer pro jiné jako každý jiný.
Léto bylo v plném rozpuku a každý se schovával do svého domova, aby se uchránil před zničujícím horkem.
I když bylo po setmění, nejeden člověk musel nejspíše zapnout klimatizaci.
Nebo spíše nejeden mudla.
Kouzelníci totiž měli jiné způsoby, jak trochu zchladit ovzduší...
V jedné malé, trochu zašlé vilce dokonce pršelo. Ven to sice vidět nebylo, ale uvnitř se díky poněkud složitějšímu kouzlu ze stropu spouštěl jemný déšť.
Žena, která byla za tento čin zodpovědná, měla roztažené ruce a zavřené oči. Nechala na sebe dopadávat kapičky malé spršky, když jí vyrušilo menší odkašlání.
Ani oči neotevřela.
"Čekala jsem, za jak dlouho mě vyhledáte, Albusi."
Trochu zakroutila krkem, až jí v něm zapraskalo a poté se otočila na starého muže v inkoustově zeleném hábitě, který stál uprostřed místnosti a na tváři se mu zračil menší vážný úsměv.
"Jsem rád, že jsi se nechala najít, Karmen."
"Nerada se schovávám," opáčila žena.
Vypadala tak na třicet let. Její tmavě hnědé vlasy jí spadaly až po ramena. Měla na sobě šarlatově červené šaty jednoduchého střihu a pleť jasnou a pobledlou. Nebyla krásná, přesto její éteričnost musela muže přitahovat. Opravdu vypadala mladě, až na zelené kočičí oči. Byly tak zkušené, neprostupné a ledové...
"Posaďte se, Albusi, prosím" ukázala náznakem na jednu z pohovek a sama se natáhla ke skříni. "Máslový ležák, nebo něco ostřejšího?"
"Máš ohnivou whisky?" zeptal se Brumbál trochu vyčerpaně.
Žena se po něm překvapeně podívala. "Odkdy zrovna vy holdujete alkoholu?"
Nečekala odpověď a postavila před Brumbála zaprášenou lahev a skleničku s mnoha ornamenty.
"Je to zde útulné. Ovšem pro tebe nepřirozené." promluvil po chvíli starý muž. "Musím také složit poklonu za tvé kouzlo s deštěm." podotkl, když se podíval, jak mu malé dešťové kapky máčej hábit.
"Ano, já vím. Dům patří jisté Amélii Bonesové. Odjela na dva týdny na dovolenou. A musím říct, že tento dům byl opatřen opravdu mnoha kouzly." pochvalu na svou adresu zcela ignorovala.
"Ach ano. Amélie je nadána ve směru obranných kouzel."
"Chcete říct neúčinných kouzel."
Albus se skrze skleničku na ženu usmál.
"Jsem rád, že sis vybrala zrovna tento dům."
"Kde jinde by ste mě taky tak rychle našel, že?"
"Chtěla jsi se mnou mluvit?"
"Vy jste se mnou chtěl mluvit a já vím, že jsem vám zavázaná. Já nezapomínám, Albusi. Nejsem člověk, který by zapomínal."
"Tom Rojvol Raddle povstal a je opět u moci. Ministerstvo to sice nechce vidět..."
"Popletal byl vždy marnotratný hlupák. Vlastně je zajímavé, že zrovna ten kluk byl u zrodu Toma, že?"
"Do šampionátu tří kouzelníků se dostal díky účelu..."
"Juniora Skrka. Ano. Já vím. Stále mám jisté... provázky na ministerstvu. Takže přejděme k věci. Co potřebujete, Albusi?"
"Co kdyby jsi se vrátila do Bradavic? Jako profesorka obrany proti černé magii černé magii."
Žena se hrdelně rozesmála. "Albusi... vy jste šílenec. To je šílenost.. Až se o tomhle doslechne Tom... A když už je o něm řeč, až se o mě doslechne..."
"Právě proto tě chci zaměstnat."
"To přeci nem..."
"Sama jsi říkala, že jsi můj dlužník. Nabízím ti tento dluh splatit."
Karmen se podívala do těch starých modrých očí. "Nemůžu," zašeptala.
"Kar..."
"Albusi! Vy zapomínáte, kým jsem byla! Stále mám svou moc. A odmítám vaši nabídku."
Starmu muži zajiskřilo v očích. "Tou energičnost jsem vždy obdivoval. Jak myslíš. Místo bude volné až do 31. srpna, toť za týden. Kdyby sis to rozmyslela, víš, kde mě najít."
S těmito slovy odešel a nechal zmáčenou ženu o samotě.
když opustil tento dům, ze stropu se ozvalo i menší hřmění...
Příběh lorda Voldemorta začíná Balkánským lesem. Toto nebylo místo, kam by člověk chtěl být na dovolené.
Ovšem někteří zasvěcení kouzelníci věděli, co skrývají tyto tajuplné stromy.
Zlo.
Černou magii...
Černou magii a její stvořitelku. Ženu, která si říkala Eset. Někteří mladí lidé si myslí, že lord Voldemort byl nejhroznější černokněžník své doby. Mýlili se. Ani ten, jehož jméno nesmíme vyslovit nebyl všemocný. Veškeré zlo, které se kdy naučil bylo od této ženy. Ano.
Ona totiž vynikala velkou silou a to tím, že ovládala jeden z živelných a nezkrotných elementů. Vodu. A tím vlastně i celé počasí.
Neuměla však tuto sílu ovládat a černá magie jí pohltila. Naučila se mnohem víc, než kdokoliv před ní. Dokonce více, než samotný Salazar Zmijozel.
Všichni se jí báli.
Ovšem Tom tehdy taktéž vynikal v černé magie a Eset potřebovala spojence, proto uzavřeli dohodu. Eset ho naučí to, co umí a Tom jí poskytne mír. Ona splnila svou část, vyjma své moci, díky které ovládala vodu.
Během tohoto období se stali milenci.
Přišel den, kdy se Voldemort ujal vlády místo Eset, která už smrt mudlů nepovažovala za nejlepší.
Opustila ho. Nechala mu veškerou vládu a on ji nechal žít a nepronásledoval ji.
Možná z citu, který k ní choval či respektu. Jistě to bylo i ze strachu, protože Eset byla mocnější než on. A věděl to. Oba to věděli.
O pár let později se Tom postaral o tolik bolesti, že lidé zapomněli na bolest, kterou jim předtím způsobila Eset. Vzpomínky na ni zmizely a staly se z nich legendy, které časem vymizely. Teď, když Tom opět povstal, bylo jasné, že se schání po čemkoliv, co by mu dopomohlo k moci.
A Eset - teď již Karmen la Siare se musela rozhodnout. Zdali se opět stane starou Eset po Voldemortově boku, nebo zůstane Karmen v Brumbálových řadách.
Ať chtěla nebo ne...
Čas rozhodování se blížil.
+++
Ve Velké síni se rozlehl šum, když vstoupil Harry Potter.
Co bylo ovšem zajímavější, ne každý už o něm hovořil jako o chlapci který přežil, ale mluvili o něm jako o nějakém šílenci.
Harry se posadil se svými přáteli u stolu a vnímal nevraživé pohledy jiných.
Tento rok pro něj neměl být nejlepší. Mimo to, že si polovina školy myslela, že lže, jeho kamarádi se stali prefekty, měl disciplinární řízení a také bude skládat NKÚ, musel zde snést Dolores Umbridgeovou jako učitelku formulí, o které nevěděl, co od ní čekat.
Najednou se dveře otevřely a mezi nimi stála žena celá zahalená v plášti.
Ruch utichl a všichni věnovali pozornost této nově příchozí.
Albus obešel stůl a když se žena vydala napříč síní, na tváři se mu vyrýsoval úsměv.
Žena mu podala ruku a něco mu pošeptala. Albus pouze přikývl a poté se otočil k přítomným žákům, i učitelům.
"Je mi velkou ctí přivítat mezi námi učitelku obrany proti černé magii, slečnu Karmen la Siare."
Ozval se obvyklý potlesk. Ani malý, ani velký. Kara se trochu zarazila při oslovení "slečna" ale nejspíš bude lepší, když se o jejím skutečném věku nikdo nedozví.
Na tváři se jí vyrýsoval úsměv, který nic neříkal a šla se posadit mezi Hagrida a Snapea.
Když si sedla, s velkým zadostiučiněním se podívala směrem k Severusovi.
"Zdravím tě, Severusi," oslovila muže s mastnými vlasy, kterému se při pohledu na ni zúžily zorničky.
"Má paní," pošeptal k ní bez jakéhokoliv podtónu.
Bylo jasné, že oba mají mnoho otázek. To Karmen tenkrát přivedla Severuse ke smrtijedům a i ona ho poté opět vzala k Brumbálovi jako špeha proti Voldemortovi.
Chvíli se na sebe dívali nicneříkajícími pohledy, když viděli, jak si Brumbál sedl na své místo.
"Snad jsem něco neprošvihla?" usmála se Kara a pustila se do hodování, stejně jako všichni ostatní...
+++
Byl to namáhavý zbytek večera, přestože se Karmen odebrala ihned do svých komnat a do rána ji nikdo neobtěžoval.
Teď právě kráčela po chodbách na snídani, ovšem ne za účelem najíst se, ale zjistit kde a kdy učí.
"Vypadni, Malfoyi." uslyšela hlas za rohem.
"Ale ale, Pottere. Snad by ses nebál?" ozval se druhý hlas.
Karmen udělala dalších pár kroků a naskytla se jí scéna Pottera a Malfoye, jak proti sobě měli namířené hůlky.
"Pane Pottere, pane Malfoyi, cvičíte si přátelský souboj?" řekla ironicky směrem k těm dvěma a oni co nejrychleji schovali hůlky.
Odpovědi se jí ovšem nedostalo.
"Doufám, že až si budete příště procvičovat kouzla, nebude to na chodbě, kde jsou zakázána." Harry sklopil pohled, zato Draco se nani podlézavě usmál. "Zajisté, paní profesorko. Vlastně... vy znáte mého otce?"
"Samozřejmě že ano." přikývla Kara. Znala ho, jelikož Lucius jí stejně podlézal jako teď jeho syn. Byla to velmi zajímavá minulost. "Ale nadržovat vám kvůli tomu nebudu, pane Malfoy." ušklíbla se, pokývla Harrymu a vydala se směrem do Velké síně...
Ani nevěděla, zda chce k Harrymu cítit nenávist, jakožto představiteli dobra, nebo náklonnost...
I když bylo po setmění, nejeden člověk musel nejspíše zapnout klimatizaci.
Nebo spíše nejeden mudla.
Kouzelníci totiž měli jiné způsoby, jak trochu zchladit ovzduší...
V jedné malé, trochu zašlé vilce dokonce pršelo. Ven to sice vidět nebylo, ale uvnitř se díky poněkud složitějšímu kouzlu ze stropu spouštěl jemný déšť.
Žena, která byla za tento čin zodpovědná, měla roztažené ruce a zavřené oči. Nechala na sebe dopadávat kapičky malé spršky, když jí vyrušilo menší odkašlání.
Ani oči neotevřela.
"Čekala jsem, za jak dlouho mě vyhledáte, Albusi."
Trochu zakroutila krkem, až jí v něm zapraskalo a poté se otočila na starého muže v inkoustově zeleném hábitě, který stál uprostřed místnosti a na tváři se mu zračil menší vážný úsměv.
"Jsem rád, že jsi se nechala najít, Karmen."
"Nerada se schovávám," opáčila žena.
Vypadala tak na třicet let. Její tmavě hnědé vlasy jí spadaly až po ramena. Měla na sobě šarlatově červené šaty jednoduchého střihu a pleť jasnou a pobledlou. Nebyla krásná, přesto její éteričnost musela muže přitahovat. Opravdu vypadala mladě, až na zelené kočičí oči. Byly tak zkušené, neprostupné a ledové...
"Posaďte se, Albusi, prosím" ukázala náznakem na jednu z pohovek a sama se natáhla ke skříni. "Máslový ležák, nebo něco ostřejšího?"
"Máš ohnivou whisky?" zeptal se Brumbál trochu vyčerpaně.
Žena se po něm překvapeně podívala. "Odkdy zrovna vy holdujete alkoholu?"
Nečekala odpověď a postavila před Brumbála zaprášenou lahev a skleničku s mnoha ornamenty.
"Je to zde útulné. Ovšem pro tebe nepřirozené." promluvil po chvíli starý muž. "Musím také složit poklonu za tvé kouzlo s deštěm." podotkl, když se podíval, jak mu malé dešťové kapky máčej hábit.
"Ano, já vím. Dům patří jisté Amélii Bonesové. Odjela na dva týdny na dovolenou. A musím říct, že tento dům byl opatřen opravdu mnoha kouzly." pochvalu na svou adresu zcela ignorovala.
"Ach ano. Amélie je nadána ve směru obranných kouzel."
"Chcete říct neúčinných kouzel."
Albus se skrze skleničku na ženu usmál.
"Jsem rád, že sis vybrala zrovna tento dům."
"Kde jinde by ste mě taky tak rychle našel, že?"
"Chtěla jsi se mnou mluvit?"
"Vy jste se mnou chtěl mluvit a já vím, že jsem vám zavázaná. Já nezapomínám, Albusi. Nejsem člověk, který by zapomínal."
"Tom Rojvol Raddle povstal a je opět u moci. Ministerstvo to sice nechce vidět..."
"Popletal byl vždy marnotratný hlupák. Vlastně je zajímavé, že zrovna ten kluk byl u zrodu Toma, že?"
"Do šampionátu tří kouzelníků se dostal díky účelu..."
"Juniora Skrka. Ano. Já vím. Stále mám jisté... provázky na ministerstvu. Takže přejděme k věci. Co potřebujete, Albusi?"
"Co kdyby jsi se vrátila do Bradavic? Jako profesorka obrany proti černé magii černé magii."
Žena se hrdelně rozesmála. "Albusi... vy jste šílenec. To je šílenost.. Až se o tomhle doslechne Tom... A když už je o něm řeč, až se o mě doslechne..."
"Právě proto tě chci zaměstnat."
"To přeci nem..."
"Sama jsi říkala, že jsi můj dlužník. Nabízím ti tento dluh splatit."
Karmen se podívala do těch starých modrých očí. "Nemůžu," zašeptala.
"Kar..."
"Albusi! Vy zapomínáte, kým jsem byla! Stále mám svou moc. A odmítám vaši nabídku."
Starmu muži zajiskřilo v očích. "Tou energičnost jsem vždy obdivoval. Jak myslíš. Místo bude volné až do 31. srpna, toť za týden. Kdyby sis to rozmyslela, víš, kde mě najít."
S těmito slovy odešel a nechal zmáčenou ženu o samotě.
když opustil tento dům, ze stropu se ozvalo i menší hřmění...
Příběh lorda Voldemorta začíná Balkánským lesem. Toto nebylo místo, kam by člověk chtěl být na dovolené.
Ovšem někteří zasvěcení kouzelníci věděli, co skrývají tyto tajuplné stromy.
Zlo.
Černou magii...
Černou magii a její stvořitelku. Ženu, která si říkala Eset. Někteří mladí lidé si myslí, že lord Voldemort byl nejhroznější černokněžník své doby. Mýlili se. Ani ten, jehož jméno nesmíme vyslovit nebyl všemocný. Veškeré zlo, které se kdy naučil bylo od této ženy. Ano.
Ona totiž vynikala velkou silou a to tím, že ovládala jeden z živelných a nezkrotných elementů. Vodu. A tím vlastně i celé počasí.
Neuměla však tuto sílu ovládat a černá magie jí pohltila. Naučila se mnohem víc, než kdokoliv před ní. Dokonce více, než samotný Salazar Zmijozel.
Všichni se jí báli.
Ovšem Tom tehdy taktéž vynikal v černé magie a Eset potřebovala spojence, proto uzavřeli dohodu. Eset ho naučí to, co umí a Tom jí poskytne mír. Ona splnila svou část, vyjma své moci, díky které ovládala vodu.
Během tohoto období se stali milenci.
Přišel den, kdy se Voldemort ujal vlády místo Eset, která už smrt mudlů nepovažovala za nejlepší.
Opustila ho. Nechala mu veškerou vládu a on ji nechal žít a nepronásledoval ji.
Možná z citu, který k ní choval či respektu. Jistě to bylo i ze strachu, protože Eset byla mocnější než on. A věděl to. Oba to věděli.
O pár let později se Tom postaral o tolik bolesti, že lidé zapomněli na bolest, kterou jim předtím způsobila Eset. Vzpomínky na ni zmizely a staly se z nich legendy, které časem vymizely. Teď, když Tom opět povstal, bylo jasné, že se schání po čemkoliv, co by mu dopomohlo k moci.
A Eset - teď již Karmen la Siare se musela rozhodnout. Zdali se opět stane starou Eset po Voldemortově boku, nebo zůstane Karmen v Brumbálových řadách.
Ať chtěla nebo ne...
Čas rozhodování se blížil.
+++
Ve Velké síni se rozlehl šum, když vstoupil Harry Potter.
Co bylo ovšem zajímavější, ne každý už o něm hovořil jako o chlapci který přežil, ale mluvili o něm jako o nějakém šílenci.
Harry se posadil se svými přáteli u stolu a vnímal nevraživé pohledy jiných.
Tento rok pro něj neměl být nejlepší. Mimo to, že si polovina školy myslela, že lže, jeho kamarádi se stali prefekty, měl disciplinární řízení a také bude skládat NKÚ, musel zde snést Dolores Umbridgeovou jako učitelku formulí, o které nevěděl, co od ní čekat.
Najednou se dveře otevřely a mezi nimi stála žena celá zahalená v plášti.
Ruch utichl a všichni věnovali pozornost této nově příchozí.
Albus obešel stůl a když se žena vydala napříč síní, na tváři se mu vyrýsoval úsměv.
Žena mu podala ruku a něco mu pošeptala. Albus pouze přikývl a poté se otočil k přítomným žákům, i učitelům.
"Je mi velkou ctí přivítat mezi námi učitelku obrany proti černé magii, slečnu Karmen la Siare."
Ozval se obvyklý potlesk. Ani malý, ani velký. Kara se trochu zarazila při oslovení "slečna" ale nejspíš bude lepší, když se o jejím skutečném věku nikdo nedozví.
Na tváři se jí vyrýsoval úsměv, který nic neříkal a šla se posadit mezi Hagrida a Snapea.
Když si sedla, s velkým zadostiučiněním se podívala směrem k Severusovi.
"Zdravím tě, Severusi," oslovila muže s mastnými vlasy, kterému se při pohledu na ni zúžily zorničky.
"Má paní," pošeptal k ní bez jakéhokoliv podtónu.
Bylo jasné, že oba mají mnoho otázek. To Karmen tenkrát přivedla Severuse ke smrtijedům a i ona ho poté opět vzala k Brumbálovi jako špeha proti Voldemortovi.
Chvíli se na sebe dívali nicneříkajícími pohledy, když viděli, jak si Brumbál sedl na své místo.
"Snad jsem něco neprošvihla?" usmála se Kara a pustila se do hodování, stejně jako všichni ostatní...
+++
Byl to namáhavý zbytek večera, přestože se Karmen odebrala ihned do svých komnat a do rána ji nikdo neobtěžoval.
Teď právě kráčela po chodbách na snídani, ovšem ne za účelem najíst se, ale zjistit kde a kdy učí.
"Vypadni, Malfoyi." uslyšela hlas za rohem.
"Ale ale, Pottere. Snad by ses nebál?" ozval se druhý hlas.
Karmen udělala dalších pár kroků a naskytla se jí scéna Pottera a Malfoye, jak proti sobě měli namířené hůlky.
"Pane Pottere, pane Malfoyi, cvičíte si přátelský souboj?" řekla ironicky směrem k těm dvěma a oni co nejrychleji schovali hůlky.
Odpovědi se jí ovšem nedostalo.
"Doufám, že až si budete příště procvičovat kouzla, nebude to na chodbě, kde jsou zakázána." Harry sklopil pohled, zato Draco se nani podlézavě usmál. "Zajisté, paní profesorko. Vlastně... vy znáte mého otce?"
"Samozřejmě že ano." přikývla Kara. Znala ho, jelikož Lucius jí stejně podlézal jako teď jeho syn. Byla to velmi zajímavá minulost. "Ale nadržovat vám kvůli tomu nebudu, pane Malfoy." ušklíbla se, pokývla Harrymu a vydala se směrem do Velké síně...
Ani nevěděla, zda chce k Harrymu cítit nenávist, jakožto představiteli dobra, nebo náklonnost...