http://viw.blog.cz/ cs <div>Arino la Rose!"<br />"Nech mě bejt!"<br /></div><hr /><div>"Co si to dovoluješ? Špinit náš rod krvezrácovskými..."<br />"Nech mě bejt ti říkám!"<br />"Ty budeš poslouchat!"<br />"Nech mě doprdele bejt!"<br />"Crucio!"<br />Hodněkrát v životě na mě můj otec vystřelil kletby. Kletby, které bolely, kletby, kterých se lidé děsily. Ale okusení zakázané kletby se mi tentokrát dostalo poprvé. Nic jiného jsem nevnímala než nekonečnou neustupující bolest, která ovládla mé tělo, i mou mysl.<br />Červený paprsek vycházející z hůlky mého otce do mne plnou silou šil již několik sekund, ale i to stačilo.<br />Po dokonale aristokraticky vyzdobené místnosti se roznášel můj řev a sten plný bolesti.<br />"Prosím...," vřeštěla jsem jak ten nejposlednější skřítek mudly.<br />Bolest ustala, přestože jsem cítila svírající pocit v hrudi, jako by uvnitř mého těla bylo tisíce otevřených ran, které krvácely.<br />Člověk, který si říkal můj rodič, se nade mnou sehnul se vztekem v očích. "Ty budeš poslouchat, je ti to jasné?"<br />"Ano," odvětila jsem. Ne zlomeně, přestože to pro něj tak nejspíš vypadalo.<br />Hlasité kroky odeznívaly v dál, když se otec rozhodl, že jsem byla již poučena dost.<br />"Popy!" zašeptala jsem do vzduchu, když se u mě okamžik na to objevila domácí skřítka. "Připrav všechny mé věci a sbal je do kufru. Nenápadně, tiše a nech je u mě v pokoji. A zmenši je, jasné?" sykla jsem jedním dechem tiše, protože na víc jsem neměla energii.<br />"Paní se chystá odjet?"<br />"Ano."<br />"A kdy se paní vrátí, aby Popy věděla, kdy připravit pokoj," pokračovala skřítka mile.<br />"Za hodně dlouho," špitla jsem.<br />Tiché prasknutí znamenalo, že skřítka se přemístila do mého pokoje, aby mohla splnit můj příkaz.<br />S otcem jsem často vedla souboje, proto jsem už měla trochu cviku ve vytrvalosti. Sebrala jsem se ze země, na které jsem ležela od doby, kdy mě takto otec opustil.<br />Přemístila jsem se o patro nahoru do svého pokoje. Ano, sedmnáct mi ještě nebylo, přesto, když jste v Kruvalu a platíte řediteli ze soukromé hodiny, lecos se naučíte dopředu.<br />Lehla jsem si na postel a ignorovala skřítku, která se co nejtiššeji snažila naskládat těch pár mých věcí do kufru.<br />Musela jsem odejít, jelikož v tento čas se rozděloval můj život na dvě části. Buďto zůstat a provdat se za peníze a slávu, přičemž se přidat ke smrtijedům, nebo odejít a nikdy se nevrátit. Jenže odejít od naší rodiny neznamenalo projít se jen tak druhý den po Příčné ulici. Odejít znamenalo zmizet ze světa. Skrýt identitu. Změnit školu, změnit kamarády, image...<br />Do Krásnohůlek by mě nikdo nedostal, což znamenalo, že pokud nechci jít do Everlignonu, což byla škola pro motáky, měla bych jít do Bradavic.Peníze jsem na jeden studijní rok měla... ale loučit se s kamarády bude horší.<br />Trochu namáhavě jsem se zvedla, přestože palčivá bolest ustupovala a nahla jsem se pro pergamen a brk.<br /><br />"Drahý Brede.<br />To, o čem jsme mluvili dlouhou dobu, nenávratně muselo přijít.<br />Navždy mi zůstaneš v paměti. Budu na tebe myslet, kamkoliv se mé oči upřou. Nikdy nezapomenu.<br />Navždy<br />tvá<br />Arina.<br />P.s. - Nech si Eliho u sebe, prosím. Nemůžu dopustit, aby byl nadále se mnou. Děkuju - Sbohem a přece jen ahoj..."<br /><br />"Eli," zavolala jsem na sovu, která se na mne dívala vyčítavým pohledem, že si ji nevšímám. Přiletěla mi na ruku, která mi ihned ještě více ztěžkla."Ten dopis dones Bredovi, ano?"<br />Můj soví přítel zahoukal na znamení souhlasu a měl se ke zvedání z mé ruky.<br />"A Eli... už u něj zůstaň."<br />O chvíli později jsem ucítila štípnutí, jak mě sova klovla. Přesto to nebylo nic v porovnání s tím, co jsem zažila před chvílí, a tak mi to doopravdy moc bolestivé nepřišlo.<br />"Neboj, uvidíme se." pokračovala jsem.<br />Naposledy se na mě podívala pohledem typu "to bych ti radila" a poté vzlétla. Neměla jsem sílu se dívat, jak letí oknem pryč do dáli. Jediný přítel, kterého jsem zde měla, mě opouštěl.<br />Bred... můj nejlepší kamarád již šest let, co studuji v Kruvalu. Věděla jsem, že mě bude hledat. Pro tento případ jsem se pro jistotu nikdy nezmínila o tom, kam chci jít, spíš jsem naznačovala, že už nebudu studovat.<br />Podívala jsem se na jeden malý kufr, který se mi vešel do kapsy poté, co ho Popy zmenšila do nejmenší možné velikosti.<br />V kapse také skončil. Hůlku jsem si dala dodžín zezadu a zakryla jsem ji tričkem. Náhradní, malou hůlku, jsem si dala do boty. Když mě někdo odzbrojil, nebo chtěl, šiklo se to. Přemístila jsem se do Londýna, přesněji do Příčné ulice. Zalezla jsem do postranní uličky kam nikdo nechodil a vytáhla hůlku. "Prevaro vera!" namířila jsem hůlkou na sebe. Vystřelil z ní nabělavělý záblesk. Džíny se prodloužily, tričko roztáhlo do chlapských rysů a v mé ruce se objevila kšiltovka. Vlasy jsem si schovala do culíku a všechny své vlasy, až na velmi malé prameny, jsem pod čepisi schovala. Musela jsem přiznat, že jsem vypadal jak normální 16Letý kluk. Strašná představa. Byl to šílený nápad vydávat se za kluka, ale moc jiných variant (v kterých nebyla má smrt) se nevyskytovalo.<br />Zhluboka jsem se nadechla a opět se přemístila. Ale tentokrát do Bradavic Takhle složitě jsem to udělat musela, jinak by mě mohli najít.<br />Hrad byl zahalen do ticha, což jsem očekávala, protože bylo něco kolem třetí hodiny ranní.<br />Šla jsem přes pozemky pěšky. Stejně jsem potřebovala čas, abych si vymyslela pár výmluv. Byla jsem v nich opravdu dobrá, přesto jsem nemohla dělat chyby. Ne dnes.<br />Hlasitě jsem zabouchala na velké vstupní dveře, které nejspíš čekaly na povel zevnitř. Šouravé kroky v tomto tichu byly slyšet. Tipovala jsem to na Filche. O Bradavicích jsem hodně četla, protože otec chtěl, abych věděla vše o všem. Jako čistokrevná dívka bych se měla bavit o všem, až na to, co se pro mne nehodí. Což znamená famfrpál, politika a podobné věci, o kterých já se bavila velmi ráda.<br />"Á, študentík!" zahuhlala ta nejdopornější postava (dobře, dobře... možná jsem potkala už víc podobných divizen), jakou jsem kdy viděla.<br />"Pardon, já zde nestuduji, pouze o toto privilegium chci zažádat," odkašlala jsem si. Proboha... jazyk mého rodu mi byl na obtíž. Vždy ve škole jsem mluvila jinak a doma taktéž. Byl to blbej zvyk, ale věděla jsem kdy a na koho ho použít, což byla výhoda.<br />"A jak ti mám věřit?"<br />"Co mě prostě a jednoduše zavést k řediteli?" usmála jsem se na něj.<br />Zuřivě si odfrkl, jelikož nikoho nechytl na hruškách (jabkách? Třešních? Ne... švestky. To je to slovo... na švestkách)<br />"Čtvrté patro. Nemůžete to minout. Je tam kamenný chrlič. Heslo je chrupavka."<br />"Díky," usmála jsem se.Ignorovala jsem to, jak se na mne dívá, když jsem si vzpomněla, že stále mluvím dívčím hlasem. A do háje... na to si budu muset zvykat..<br />Ty schody byly hýbací, což mi ten blbeček zapomněl sdělit, takže když jsem se vyhrabala do čtvrtého patra, bylo pomálu pět hodin.<br />"Chrupavka," vyštěkla jsem na chrlič, který odkryl schody. Skvělý. Já ty schody nenávidím. Přesto jsem je (s mírnými potížemi a unavená) vyšla a než jsem otevřela ebenové dveře - očividně vedoucí do pracovny Brumbála - uzavřela jsem svou mysl, nabrala klučičí nádech a ležérním krokem vstoupila dovnitř.<br />Pohled, jež se mi naskytl, byl pohled na muže oděného ve fialové barvě županu. Prsty měl propletené mezi sebou a seděl za stolem, na němž bylo hodně věciček, které by stály za to prozkoumat.<br />"Odpusťte, pane profesore. Neruším vás?"<br />"Ale jistěžene, slečno la Rose. Pojďte dál."<br />Při jeho oslovení jsem se zadrhla a o krok ucouvla.Podezřívavě jsem se rozhlédla, kde jsou moji rodiče a prsty se přiblížila k hůlce.<br />"Nebojte se, slečno. Vaši rodiče ale již obvolali všechny školy na této planetě. Já chápu vaše důvody a musím říct, že vydávat se za chlapce je dobrý nápad, avšak riskantní. Dozví se to jeden špatný člověk a potom je otázka času, kdy se to roznese až k uším, které zrovna nepotřebujete."<br />Zavřela jsem za sebou dveře a opět k němu přistoupila.<br />"Je říjen a já mám narozeniny v lednu. Stačí mi, když do ledna budu v přestrojení. I kdyby potom došlo k odhalení, rodiče by nic nezmohli, protože budu plnoletá."<br />"Tři měsíce jsou dlouhá doba, slečno," odkašlal si Brumbál.<br />"Profesore, vy sám víte nejlépe, jaké to je, když někdo o něco usiluje a víte, že lidé, kteří chtějí, dosáhnou toho, čeho chtějí. Takže i já dosáhnu toho, že dostuduji sedmý ročník."<br />"V tom případě ale z jiného úhlu pohledu i váš otec může dosáhnout toho, aby vás našel," pousmál se.<br />"Přijmete mě tedy?" vrátila jsem se radši zpět k původnímu tématu.<br />"Roční výuka stojí 1 000 galeonů, pokud nechcete přispět ze školních fondů, které..."<br />Hodila jsem mu měšec na stůl "1000 galeonů přesně," ušklíbla jsem se.<br />Brumbál se pousmál. Posunul ke mě papír, který tam byl už od začátku našeho rozhovoru. "V tom případě podepiště smlouvu o ročním studiu. Předpokládám, že papíry s vaším zfalšovaným jménem z NKÚ máte sebou."<br />Přikývla jsem. Ukázala mu NKÚ, přičemž se usmál. Samé V a N, kromě jasnovidectví, kde bylo M.<br />"Předpokládám, že známky jste ponechala stejné."<br />"Ne," oponovala jsem. "Z jasnovidectví jsem měla V, ale kdybych u komise nelhala, tak bych měla H. A upřímně... vím, že někdy se tak dobré výsledky kontrolují, tak mi jedno M neublíží..."<br />"A jméno?" Otázal se. Odpověď ani nepotřeboval, protože se podíval do papíru s NKÚ, kde bylo jméno Jerry Portman.<br />"Tak tedy pane Portmane, vítejte na této škole," usmál se Brumbál, když jsem podepsala pergamen o ročním studiu. "A kolej?" otázala jsem se, ale to už mi na hlavu dával podivný prastarý klobouk, který vykřikl "Nebelvír." hned, jak mi dosedl na hlavu.<br />"Myslím, že tímhle jsou všechny otázky vyřčeny. Doufám, že víte, co děláte, slečno..." nakousl Brumbál, ale nebyla v tom nedůvěra. Spíš bych přísahala, že se těší aspoň na nějaké vzrušení v tomto roce.<br />"A mimochodem... budete bydlet s chlapci ze sedmého ročníku. Panem Blackem, Potterem, Petigrewem a panem Lupinem."<br />Black? To jméno...<br />"Já myslela, že rod Blackových chodí jenom do Zmijozelu..."<br />"Řekněme, že s panem Blackem máte hodně společného," odvětil Brumbál s úsměvem.<br />Úsměv jsem mu neopětovala a zvedla jsem se s mírným pokývnutím hlavy.<br />"Děkuju vám, pane profesore. A smím se vs zeptat, kudy se dostanu do Nebelvírské věže?"<br />Zaklepání na dveře přerušilo jeho odpověď.<br />Dovnitř nejdřív vstoupil Filch a hned za ním Čtyři kluci. Hlavně nad jedním jsem musela písknout obdivem, protože byl fakt kus.<br />"Tito čtyři se poflakovali po chodbách a dokonce..." začal ten exot, ale Brumbál ho přerušil pozvednutím ruky. "Pánové jsou zde na mé přání, aby odvedli nového studenta na kolej."<br />Slova vyvolala údiv nejen u Filche, ale i u těch čtyř, kteří se však hned po tomto prohlášení zatvářili jako andílci.<br />Školník se nejspíše neměl ke slovu a tak s odfrknutím odešel (spíš odkulhal.)<br />"Děkujeme, pane," usmál se ihned jeden a ostatní se k němu připojili.<br />"Ale můj úkol platí. Doveďte prosím pana Portmana na Nebelvírskou kolej, je zde nový." pokynul Brumbál bez otázek, co dělali v Bradavických chodbách tak časně ráno. To by se v Kruvalu nestalo. Tam by měli minimálně podmínku.<br />"Ovšemže," řekl ten nejhezčí s úsměvem, že by mu polovina školy padla k nohám a všech nás pět se mělo k odchodu.<br />Podívala jsem se na svého nového ředitele, který už se o mě ovšem přestal zajímat a tak jsem následovala své spolužáky.<br />"Já jsem Remus Lupin," usmál se kluk, který byl po mé levici. Vypadal, jako by držel hladovku, ale jeho rysy byly strhané.<br />"Jerry," odvětila jsem mužským hlasem<br />"Tadyto je Petr, ale slova se od něj nedočkáš, ale já jsem James," vložil se do toho další, s rozcuchanými vlasy.<br />"A já jsem Sirius," dořekl ten nejhezčí.<br />Sirius?<br />"Sirius Black?" zeptala jsem se se zájmem. Trochu překvapeně přikývl.<br />"Jak to víš?"<br />Říct, že jsem z čistokrevného rodu a tudíž ho musím znát? Blbost.<br />"Ále," mávla jsem rukou, jakože nic zajímavého. "Brumbál mě dal k vám na pokoj a řekl mi předtím vaše jména."<br />"Aha," přikývl Sirius, ale trochu nepřátelsky, jakoby tušil, že jsem lhala.<br />Šli jsme chvílema potichu, ale občas jsem prohodila pár slov s Remusem, který měl pár koníčků, stejných jako já.<br />"Reme, jsi ok?" zeptal se ho po chvíli Jimi.<br />"Jo, v pohodě," odvětil Remus s mírným zaváháním. Nechápala jsem to. Vždyt vypadal dobře.<br />"Co teda večer podniknem?" ozval se Petr s prvními slovy, které jsem od něho slyšela.<br />"To teď probírat nebudeme," vyštěkl James a s úkosem se na mě podíval.<br />Pokrčila jsem rameny. Měli svá tajemství stejně jako každá parta a já jsem neměla právo zasahovat po pár minutách, co je znám.<br />"Tak jsme tady," oznámil mi James a podíval se na Buclatou dámu. "Medový ležák."<br />Buclatá dáma se předklonila a otevřela vchod do Nebelvírské místnosti.<br />Místnost byla stále prázdná, ale nebylo divu. Komu by se chtělo vstávat do všedního dne, že?<br />"Díky za ukázku Bradavic," prolomila jsem trapné ticho, jelikož bylo nasnadě, že tady jejich úkol končí a už bych od nich mohla vypadnout.<br />Sirius ukázal rukou na točité schody. "Jdi vlevo a tam najdeš pár dveří. Jedny budou s nápisem sedmého ročníku."<br />Přikývla jsem a šla. Řídila jsem se dle jeho instrukcí a vešla jsem do docela prostorného pokoje s pěti postelemi. Přišla jsem k té poslední, která vypadala jako jediná ustlaně a bez věcí. Svůj kufrjsem si zvětšila. Dívčí věci jsem nechala na dně kufru a vytáhla si jen školní potřeby. Trvalo mi to tak hodinu a věděla jsem, že je asi tak čas jít na snídani a poté na výuku.<br />Sešla jsem tedy dolů, kde už poberti nebyli a tak jsem musela nejspíše překonat tuto triviálnost, jako je dostat se do Velké síně, sama.<br />"Ahoj, ty jsi tu nový?" ozvalo se mi za zády.<br />Otočila jsem se na jednu zelenookou dívku, která se o mě jevila se zájmem.<br />"Jo. Jsem Jerry," podotkla jsem bez podtónu.<br />"Těší mě. Lily Evansová. Jsem zdejší primuska, takže jestli nechceš provést po hradě..."<br />"No, jestli bys mě dokázala dovést do Velké síně, byla bych... totiž, byl bych ti moc vděčnej," usmála jsem se.<br />"Bez problémů." Lily se vydala pryč z místnosti, tak jsem ji následovala.<br />"Odkud jsi přestoupil?"<br />"Z Kruvalu."<br />"O té škole jsem četla. Dávají tam prý docela důraz na černou magii." řekla trošku negativně.<br />"No... jak u koho. Já moc na černou magii nejsem," opáčila jsem.<br />Podívala se mi zpříma do očí.<br />Musela jsem se posumát. Ona snad čekala, jestli uvidí, že lžu. Nitrobranu jsem ovládala docela obratně. Ale právě proto jsem chtěla do Nebelvíru. Ve Zmijozelu by mě slepě nevěřili a to jsrem zrovna nepotřebovala.<br />Když Lily na mém obličeji nepoznala ani známku viny či lhaní, usmála se na mě, skoro koketně.<br />Ani jsem si nevšimla, že jsme již dorazili do Velké síně, jejíž název se k ní doopravdy hodil.<br />Čtyři kolejní stoly a jeden učitelský. Byla větší než pár domů, kde bydleli mudlové.<br />"Chceš se se mnou nasnídat?" zeptala se mě bez okolků. Viděla jsem Jamese, který se na mě zatvářil jako vrah, když jsme kolem něj procházely. "No, já radši půjdu ke klukům. Jsou se mnou v pokoji a rád bych je aspoň poznal," řekla jsem výmluvně s lítostivým tónem. "Třeba jindy," dodala jsem.<br />"Tak jo. Třeba jindy."<br />Sedla jsem si s povzdechem ke klukům.<br />"Tak ty už znáš Evansovou?" otázal se mě James zuřivě.<br />Tak odtud vítr vane...<br />"Neboj, do zelí ti nepolezu," usmála jsem se.<br />James zamrkal. "Jak to víš?"<br />"Že by instinkt?" vložil se do toho Sirius.<br />Vypadalo to ale, že se Jamesovi zvedla nálada.<br />"Héééj, Evansová," zakřičel tak, že ho slyšela celá síň.<br />"Ne Pottere!"<br />"Aspoň jedno rande," zvolal.<br />Lily nabrala červené barvy jak rajče, nejspíš studem či vztekem. "To radši půjdu s Protivou."<br />Moc dobře ho teda neodpálkovala, ale dál už jsem se tomu nevěnovala a vzala jsem si toast.<br />"Tváříš se jak kakabus," sdělil mi po chvíli Petr.<br />"Ono to umí mluvit?" kontrovala jsem ihned.<br />"Ale má pravdu," přidal se k němu Remus.<br />Když někoho jeden den zasáhne kletba cruciatus, změní školu, kamarády a zahodí svůj život... mám se tvářit jak Merlin?<br />"Já se tak někdy tvářím, Reme," sdělila jsem mu bez obhajoby.<br />Přitom jsem si všimla, že má Remus hluboké rány na rameni, ale dobře skryté.<br />Co je vlastně dneska? "Hele Reme, dnes se něco slaví?" zeptala jsem se ho dneska.<br />"Ne, proč?" zeptal se ihned.<br />Tak co to Petr o dnešku plácal? Nebyl svátek... jedině úplněk, ale co by...<br />"Ne, nic." opáčila jsem.<br />"Ahoj Remusi," ozval se za mnou známý hlas. Lily, ignorujíc Jamese, který na ni dělal ksichty.<br />"Ahoj Lil."<br />"Pozdravuj ode mě dyžtak mámu, ano?" usmála se a byla tatam.<br />Tázavě jsem se na dotyčného podívala.<br />"Remus jezdí někdy za mámou, je nemocná." zachránil debatu Sirius a Remus se radši vrátil ke snídani.<br />"Takže ty za ní dneska jedeš?"<br />"Jo, jede. Seš nějakej zvědavej," zakabonil se Sirius.<br />"Promiň za otázku," odsekla jsem, ale věděla jsem, co jsem potřebovala. Dosnídala jsem a poté se zvedla s klukama na první hodinu. Sirius měl volno a James šel na péči o kouzelné tvory. Remus měl jasnovidectví,tak jsem se tam taktéž vydala. "Hele, Reme... ty jezdíš za mámou často?"<br />"Proč? No.. někdy..."<br />"Asi tak.. jednou za měsíc?"<br />Lupin se zatvářil vyděšeně.<br />"Proč se ptáš?"<br />"No... můj kamarád je vlkodlak. Měl podobné jizvy jako ty... a dneska je úplněk a..."<br />"No a?"<br />"A... nic." dořekla jsem, ale zatvářila jsem se spokojeně.<br />Věděla jsem, že pokud Rem vlkodlak není, nebude to rozebírat. Pokud ano, bude mít strach, aby se o tom nikdo nedozvěděl a tak mě bude přesvědčovat. Ať to nikomu neřeknu, nebo že to není pravda.<br />"Shoda náhod," oznámil mi.<br />"Hm... takže příští úplněk tu budeš?"<br />"Já..."<br />"To není nic, za co by ses měl stydět. Jestli chceš společnost..."<br />"Díky, ale o to se postarají kluci."<br />Zastavila jsem krok.<br />Remus šel ale dál, aniž by se zastavil.<br />Kluci mu dělají společnost? Vlkodlak napadl vše, co se k němu přiblížilo, kromě zvířat.<br />Jak mu mohli dělat společnost?<br />Pokud ovšem nejsou zvěromágové. Ale to je blbost...<br />Proč by to byla blbost? ozvalo se mé druhé já.<br />Ty jsi přece taky zvěromág...<br />Ale měla jsem učitele.<br />Jsou chytří...<br />Dva čistokrevní a jeden velmi chytrý to zvládnout mohli. Přece jen James a Siirus měli kouzlení v krvi. Toho se dalo využít...<br /></div> http://viw.blog.cz/0902/byt-ci-nebyt-1 http://viw.blog.cz/0902/byt-ci-nebyt-1 Být či nebýt Tue, 17 Feb 2009 17:03:16 +0100 <div>Byl večer pro jiné jako každý jiný.<br /></div><hr /><div>Léto bylo v plném rozpuku a každý se schovával do svého domova, aby se uchránil před zničujícím horkem.<br />I když bylo po setmění, nejeden člověk musel nejspíše zapnout klimatizaci.<br />Nebo spíše nejeden mudla.<br />Kouzelníci totiž měli jiné způsoby, jak trochu zchladit ovzduší...<br />V jedné malé, trochu zašlé vilce dokonce pršelo. Ven to sice vidět nebylo, ale uvnitř se díky poněkud složitějšímu kouzlu ze stropu spouštěl jemný déšť.<br />Žena, která byla za tento čin zodpovědná, měla roztažené ruce a zavřené oči. Nechala na sebe dopadávat kapičky malé spršky, když jí vyrušilo menší odkašlání.<br />Ani oči neotevřela.<br />"Čekala jsem, za jak dlouho mě vyhledáte, Albusi."<br />Trochu zakroutila krkem, až jí v něm zapraskalo a poté se otočila na starého muže v inkoustově zeleném hábitě, který stál uprostřed místnosti a na tváři se mu zračil menší vážný úsměv.<br />"Jsem rád, že jsi se nechala najít, Karmen."<br />"Nerada se schovávám," opáčila žena.<br />Vypadala tak na třicet let. Její tmavě hnědé vlasy jí spadaly až po ramena. Měla na sobě šarlatově červené šaty jednoduchého střihu a pleť jasnou a pobledlou. Nebyla krásná, přesto její éteričnost musela muže přitahovat. Opravdu vypadala mladě, až na zelené kočičí oči. Byly tak zkušené, neprostupné a ledové...<br />"Posaďte se, Albusi, prosím" ukázala náznakem na jednu z pohovek a sama se natáhla ke skříni. "Máslový ležák, nebo něco ostřejšího?"<br />"Máš ohnivou whisky?" zeptal se Brumbál trochu vyčerpaně.<br />Žena se po něm překvapeně podívala. "Odkdy zrovna vy holdujete alkoholu?"<br />Nečekala odpověď a postavila před Brumbála zaprášenou lahev a skleničku s mnoha ornamenty.<br />"Je to zde útulné. Ovšem pro tebe nepřirozené." promluvil po chvíli starý muž. "Musím také složit poklonu za tvé kouzlo s deštěm." podotkl, když se podíval, jak mu malé dešťové kapky máčej hábit.<br />"Ano, já vím. Dům patří jisté Amélii Bonesové. Odjela na dva týdny na dovolenou. A musím říct, že tento dům byl opatřen opravdu mnoha kouzly." pochvalu na svou adresu zcela ignorovala.<br />"Ach ano. Amélie je nadána ve směru obranných kouzel."<br />"Chcete říct neúčinných kouzel."<br />Albus se skrze skleničku na ženu usmál.<br />"Jsem rád, že sis vybrala zrovna tento dům."<br />"Kde jinde by ste mě taky tak rychle našel, že?"<br />"Chtěla jsi se mnou mluvit?"<br />"Vy jste se mnou chtěl mluvit a já vím, že jsem vám zavázaná. Já nezapomínám, Albusi. Nejsem člověk, který by zapomínal."<br />"Tom Rojvol Raddle povstal a je opět u moci. Ministerstvo to sice nechce vidět..."<br />"Popletal byl vždy marnotratný hlupák. Vlastně je zajímavé, že zrovna ten kluk byl u zrodu Toma, že?"<br />"Do šampionátu tří kouzelníků se dostal díky účelu..."<br />"Juniora Skrka. Ano. Já vím. Stále mám jisté... provázky na ministerstvu. Takže přejděme k věci. Co potřebujete, Albusi?"<br />"Co kdyby jsi se vrátila do Bradavic? Jako profesorka obrany proti černé magii černé magii."<br />Žena se hrdelně rozesmála. "Albusi... vy jste šílenec. To je šílenost.. Až se o tomhle doslechne Tom... A když už je o něm řeč, až se o mě doslechne..."<br />"Právě proto tě chci zaměstnat."<br />"To přeci nem..."<br />"Sama jsi říkala, že jsi můj dlužník. Nabízím ti tento dluh splatit."<br />Karmen se podívala do těch starých modrých očí. "Nemůžu," zašeptala.<br />"Kar..."<br />"Albusi! Vy zapomínáte, kým jsem byla! Stále mám svou moc. A odmítám vaši nabídku."<br />Starmu muži zajiskřilo v očích. "Tou energičnost jsem vždy obdivoval. Jak myslíš. Místo bude volné až do 31. srpna, toť za týden. Kdyby sis to rozmyslela, víš, kde mě najít."<br />S těmito slovy odešel a nechal zmáčenou ženu o samotě.<br />když opustil tento dům, ze stropu se ozvalo i menší hřmění...<br /><br />Příběh lorda Voldemorta začíná Balkánským lesem. Toto nebylo místo, kam by člověk chtěl být na dovolené.<br />Ovšem někteří zasvěcení kouzelníci věděli, co skrývají tyto tajuplné stromy.<br />Zlo.<br />Černou magii...<br />Černou magii a její stvořitelku. Ženu, která si říkala Eset. Někteří mladí lidé si myslí, že lord Voldemort byl nejhroznější černokněžník své doby. Mýlili se. Ani ten, jehož jméno nesmíme vyslovit nebyl všemocný. Veškeré zlo, které se kdy naučil bylo od této ženy. Ano.<br />Ona totiž vynikala velkou silou a to tím, že ovládala jeden z živelných a nezkrotných elementů. Vodu. A tím vlastně i celé počasí.<br />Neuměla však tuto sílu ovládat a černá magie jí pohltila. Naučila se mnohem víc, než kdokoliv před ní. Dokonce více, než samotný Salazar Zmijozel.<br />Všichni se jí báli.<br />Ovšem Tom tehdy taktéž vynikal v černé magie a Eset potřebovala spojence, proto uzavřeli dohodu. Eset ho naučí to, co umí a Tom jí poskytne mír. Ona splnila svou část, vyjma své moci, díky které ovládala vodu.<br />Během tohoto období se stali milenci.<br />Přišel den, kdy se Voldemort ujal vlády místo Eset, která už smrt mudlů nepovažovala za nejlepší.<br />Opustila ho. Nechala mu veškerou vládu a on ji nechal žít a nepronásledoval ji.<br />Možná z citu, který k ní choval či respektu. Jistě to bylo i ze strachu, protože Eset byla mocnější než on. A věděl to. Oba to věděli.<br />O pár let později se Tom postaral o tolik bolesti, že lidé zapomněli na bolest, kterou jim předtím způsobila Eset. Vzpomínky na ni zmizely a staly se z nich legendy, které časem vymizely. Teď, když Tom opět povstal, bylo jasné, že se schání po čemkoliv, co by mu dopomohlo k moci.<br />A Eset - teď již Karmen la Siare se musela rozhodnout. Zdali se opět stane starou Eset po Voldemortově boku, nebo zůstane Karmen v Brumbálových řadách.<br />Ať chtěla nebo ne...<br />Čas rozhodování se blížil.<br /><br />+++<br /><br />Ve Velké síni se rozlehl šum, když vstoupil Harry Potter.<br />Co bylo ovšem zajímavější, ne každý už o něm hovořil jako o chlapci který přežil, ale mluvili o něm jako o nějakém šílenci.<br />Harry se posadil se svými přáteli u stolu a vnímal nevraživé pohledy jiných.<br />Tento rok pro něj neměl být nejlepší. Mimo to, že si polovina školy myslela, že lže, jeho kamarádi se stali prefekty, měl disciplinární řízení a také bude skládat NKÚ, musel zde snést Dolores Umbridgeovou jako učitelku formulí, o které nevěděl, co od ní čekat.<br />Najednou se dveře otevřely a mezi nimi stála žena celá zahalená v plášti.<br />Ruch utichl a všichni věnovali pozornost této nově příchozí.<br />Albus obešel stůl a když se žena vydala napříč síní, na tváři se mu vyrýsoval úsměv.<br />Žena mu podala ruku a něco mu pošeptala. Albus pouze přikývl a poté se otočil k přítomným žákům, i učitelům.<br />"Je mi velkou ctí přivítat mezi námi učitelku obrany proti černé magii, slečnu Karmen la Siare."<br />Ozval se obvyklý potlesk. Ani malý, ani velký. Kara se trochu zarazila při oslovení "slečna" ale nejspíš bude lepší, když se o jejím skutečném věku nikdo nedozví.<br />Na tváři se jí vyrýsoval úsměv, který nic neříkal a šla se posadit mezi Hagrida a Snapea.<br />Když si sedla, s velkým zadostiučiněním se podívala směrem k Severusovi.<br />"Zdravím tě, Severusi," oslovila muže s mastnými vlasy, kterému se při pohledu na ni zúžily zorničky.<br />"Má paní," pošeptal k ní bez jakéhokoliv podtónu.<br />Bylo jasné, že oba mají mnoho otázek. To Karmen tenkrát přivedla Severuse ke smrtijedům a i ona ho poté opět vzala k Brumbálovi jako špeha proti Voldemortovi.<br />Chvíli se na sebe dívali nicneříkajícími pohledy, když viděli, jak si Brumbál sedl na své místo.<br />"Snad jsem něco neprošvihla?" usmála se Kara a pustila se do hodování, stejně jako všichni ostatní...<br /><br />+++<br /><br />Byl to namáhavý zbytek večera, přestože se Karmen odebrala ihned do svých komnat a do rána ji nikdo neobtěžoval.<br />Teď právě kráčela po chodbách na snídani, ovšem ne za účelem najíst se, ale zjistit kde a kdy učí.<br />"Vypadni, Malfoyi." uslyšela hlas za rohem.<br />"Ale ale, Pottere. Snad by ses nebál?" ozval se druhý hlas.<br />Karmen udělala dalších pár kroků a naskytla se jí scéna Pottera a Malfoye, jak proti sobě měli namířené hůlky.<br />"Pane Pottere, pane Malfoyi, cvičíte si přátelský souboj?" řekla ironicky směrem k těm dvěma a oni co nejrychleji schovali hůlky.<br />Odpovědi se jí ovšem nedostalo.<br />"Doufám, že až si budete příště procvičovat kouzla, nebude to na chodbě, kde jsou zakázána." Harry sklopil pohled, zato Draco se nani podlézavě usmál. "Zajisté, paní profesorko. Vlastně... vy znáte mého otce?"<br />"Samozřejmě že ano." přikývla Kara. Znala ho, jelikož Lucius jí stejně podlézal jako teď jeho syn. Byla to velmi zajímavá minulost. "Ale nadržovat vám kvůli tomu nebudu, pane Malfoy." ušklíbla se, pokývla Harrymu a vydala se směrem do Velké síně...<br />Ani nevěděla, zda chce k Harrymu cítit nenávist, jakožto představiteli dobra, nebo náklonnost...<br /><br /></div> http://viw.blog.cz/0902/poprve http://viw.blog.cz/0902/poprve Krev ve víně Tue, 17 Feb 2009 16:11:41 +0100 <div>"Bello?"<br />"Ano, Lucie?"<br /></div><hr /><div>"Koukáš pět minut do krbu a už kolem tebe proběhli tři druháci, kteří zde řvali a tys je nenapadla ani slovně, ani kouzlem. Co se děje?"<br />Chladně jsem se usmála. Oba jsme věděli, že ho to v podstatě nezajímá. To, jak se cítím, to, proč dělám to, co dělám.<br />"Nic se neděje."<br />"Jak jinak," ušklíbl se a nabídl mi rámě. Automaticky jsem se zvedla a chytla se nabízené ruky. Po cestě se k nám připojila Cissa, Crabbe, Goyle a Lestrange.<br />Došli jsme v tomto složení do Velké síně, kde jsme se usadili k obědu a začali vést debatu o tom, které lidi by rozhodně měli vyhodit z Bradavic.<br />Ucítila jsem něčí pohled a podívala se na Nebelvírský stůl, kde na mě upíral pohled Sirius. Kdysi... měla jsem stejnou volbu jako on. Být v Nebelvíru... klobouku jsem však řekla, že chci do Zmijozelu. Jak jsem byla hloupá...<br />"No, ale neměli by sem každopádně patřit zrádci čistokrevných rodin," podotkla jsem nahlas a vyzývavě se podívala na Siriuse.<br />Lucius se rozesmál, ale James už vytahoval hůlku.<br />Přejela jsem učitelský stůl, kde už nikdo neseděl, ale nic jsem nedělala. Čekala jsem, co udělá Lucius, stejně jako všichni. Byli jsme v podstatě jeho poddaní.<br />"Nic nedělejte," přikázal Lucius.<br />Kašlu na něj.<br />"Sectumsempra," vykřikla jsem a poslala kouzlo na Jamese, který ho odrazil a společně se Siriusem a Remem vyslali kouzla. Začala bitka mezi Nebelvírem a Zmijozelem, který se také připojil do hry.<br />"Co se tady děje?" rozlehl se hlas Křiklana. Rychle jsem zastrčila hůlku.<br />"Nic," zalhal Lucius, jako by se ho ptal Křiklan, co si dá k jídlu.<br />"Malfoy má pravdu," přikývl Remus, který se snažil vyžehlit tresty.<br />Křiklan opět odešel bez jediného slova a Lucius mě pevně chytl za ruku.<br />"Víš, co znamená nic nedělejte, Bellatrix?"<br />"No a? Nejsem tvůj poskok. Zapomínáš, že jsem na tvé úrovni," vyprskla jsem ne zuřivě, ale povýšeně.<br />"Kdo myslíš, že je výš. Král nebo královna?" zazubil se.<br />"Když je král sesazen, tak královna. Nezapomínej, že tě o tvou korunu dokážu připravit."<br />"Vsadíme se?"<br />"Cože?" zeptala jsem se.<br />"Vsadíme se? Jestli mě dokážeš diskriminovat a zaujmout mé místo, vyměníme si role a já buud pod tebou. Jestli ne, nechci slyšet už nikdy protesty a námitky."<br />"Dobře, ale pod jednou podmínkou," souhlasila jsem.<br />"A to?"<br />"Vše, co se stane během naší sázky se nebude brát jako vyčlenění ze Zmijozelu."<br />"Fajn." přikývl, i když se mu nejistě zablýsko v očích.<br />Svorně naše parta vyšla na Bradavické pozemyk, kd už na náš čekal Lupin, Black, Potter a Petigrew.Všichni měli vytažené hůlky.<br />Náš však bylo sedm.<br />Lucius hůlku taktéž vytáhl a my ho následovali."Vypadněte a možná se vám nic nestane," začal Lucius vyjednávání.<br />"Zhebni a možná tě nezabiju já," kontroval Sirius. Začala se vysílat kouzla a já vyslala jedno na Goyla. Všechen boj ustal. Celé Bradavice stály kolem nás a poprvé v dějinách školy se stalo, že Zmijozel vyslal kouzlo na Zmijozela.<br />"Nech je jít, Malfoyi," přikázala jsem a Malfoyi pozdvihl hůlku proti mě.<br />"Erivera!"<br />"Virweta!" oplatila jsem mu. Věděli jsme oba, že jsme v kouzlech stejně dobří, takže to nemělo cenu. Já popošla pár kroků, takže jsem se ocitla na Nebelvírské straně. A pak odešla následována Nebelvíry, kteří chtěli nejspíš malé vysvětlení.<br />Lucius se ušklíbl.<br />"Ona se přidala k Nebelvíru?" otázal se Lestrange zmateně.<br />Lucius přikývl. Věděl, co mám v plánu. Obrátit Nebelvír pod sebe a doufat, že bude silnější, než Zmijozel.<br />"Zmijozel," podotkl na mou adresu a pak převedl téma jinam</div> http://viw.blog.cz/0902/nac-se-ptat-poprve http://viw.blog.cz/0902/nac-se-ptat-poprve Nač se ptát? Tue, 17 Feb 2009 16:05:20 +0100 <div>Severus Snape si vykračoval po chodbách Bradavického hradu a šel z hodiny lektvarů s druhým ročníkem.</div><div>Jak může být někdo tak pitomý a dát do zahřívacího lektvaru kořen z Mandragory, to opravdu nechápal.</div><hr /><div>A ještě k tomu byl ten kluk pitomej ze Zmijozelu, takže mu strhl jen deset bodů.<br />Jak tak v duchu sakroval, narazil nedívajíc se na cestu do jednoho muže.</div><div>Byl tak vyveden z míry, že aniž by se podíval, do koho to vrazil, řekl "Strhávám vám 150 bodů a dnes máte u mě školní trest."</div><div>"Opravdu?" Otázal se muž a Severus se podíval, do koho to vlastně vrazil a zahleděl se do tváře se strhanými a unavenými rysy. Slámové vlasy jemně spadající za ucho a pohublá postava.<br />"Remus Lupin," téměř vyštěkl Snape.</div><div>"Ty už strháváš body na potkání, Severusi?" Otázal se pobaveně Remus.<br />"Co je tobě do toho?" Zeptal se černovlasý muž.</div><div>"No já jen že jsi strhl 150 bodů neexistující koleji a dal jsi mi školní trest za to, že jsi do mě vrazil. Severusi, určitě ti je dobře?"</div><div>Snape si na odpověď odfrkl. "Co ve škole se stovkami dětí pohledává osamělý vlkodlak, Lupine?"<br />Remusův úsměv při této zmínce trochu ochladl.</div><div>"Jsem zde na přání Brumbála. Chtěl mě jako učitele obrany proti černé magii, když profesor Rayens odešel."</div><div>"Tebe?" Užasl Snape.<br />Remus trochu trhl hlavou. "No a? Nejsem žádný vrah. Ne jako ty."<br />Snape se musel ovládat, aby nevytáhl hůlku.</div><div>Už pohled na tohoto nenáviděníhodného muže mu působil muka. Byl jako vzpomínka na doby, kdy byl sám a bezmocný.</div><div>Kdy jím všichni pohrdali. Kdy litoval sám sebe.<br />"Vypadni, Lupine."</div><div>"To bohužel nemohu. Přijal jsem Brumbálovu prozatimní nabídku, abych zde učil zbývající čtyři měsíce školy,jelikož tak narychlo už nemohl nikoho sehnat."</div><div>"Čímž chceš říct, že zde budeš trávit čtyři měsíce?"<br />"Je ti to tak proti mysli?"</div><div>Snape přivřel oči. Komu co u Merlina udělal?<br />"Ne, Není. Pokud dovolíš, Lupine, mám nějakou práci."</div><div>Snape se tak rychle otočil, až mu zavlál jeho černý hábit a urychleně šel do svého kabinetu vzít si lektvar na uklidnění</div><div>Po dnešku ho určitě bude potřebovat.<br />Jakmile tam došel, přibouchl dveře, vzal si dotyčný lektvar a s povzdychem si sedl do křesla.</div><div>Petigrew byl mrtvý, stejně tak i Potter, Black ve vězení a Lupin kdovíkde. Takhle mu to až doteď vyhovovalo. Nepočítal s tím, že mu Lupin zkříží cestu.</div><div>Unaveně si promnul oči.<br />Nu což. Aspoň mu ukáže, že už dávno není ten bezbranný chlapec jako kdysi...</div><div>//&lt;![CDATA[ sklikBanner({ codeId: 50, formatId: 23, url: new String(window.location.href), cborder: '330000', cbackground: '985214', ctitle: 'cccccc', ctext: '330000', curl: 'cccccc', simg: 0 }); //]]&gt;</div> http://viw.blog.cz/0902/1-spatny-den http://viw.blog.cz/0902/1-spatny-den Jen jedno slovo Tue, 17 Feb 2009 13:50:15 +0100 <div>Ewelin se ráno probudila stále v liščí podobě a viděla oblečeného Blacka, jak mluví s Jamesem a Remusem.<br />První školní den. To bylo zlé.</div><hr /><div>Mohla zmizet jedině až oni odejdou a oni byli známí tím, že vždycky přišli na hodinu taktak. A po vyučování se sem musela vrátit. Za každou cenu chtěla zjistit, cože se to dneska má udát. Tušila, že snad mohou být i zvěromágové, podle jejich včerejších náznaků.</div><div>Dělala že spí dokud neodešli a poté ještě pět minut počkala, kdyby se náhodou někde zdrželi.<br />Když bylo chvíli ticho, rychlostí blesku vyhupsla z postele a běžela směrem na lektvary, kde měli první hodinu a ještě k tomu s proklatým Nebelvírem.</div><div>Do učebny doběhla taktak, když Křiklan byl otočený k tabuli.<br />Tiše přešla do lavic v menším šumu ostatních žáků.</div><div>Sedla si vedle Luciuse a pomalu oddechovala z toho běhu.<br />"Kde jsi byla v noci?" zeptal se skoro ihned.<br />"Co se staráš?" Zašeptala zuřivě. "Rozjíždím plán na zesměšnění těch čtyř Nebelvírů. Buď rád. Můžeme se jim pomstít."</div><div>Lucius se na ni podezřívavě podíval, přesto nic neřekl. Nemělo cenu od ní něco zjišťovat. Věděl, že až nastane čas, on bude vědět, co chystá.<br /><br />++++<br /><br />Byla doba obědu a Ewelin raději vynechala oběd. Rozloučila se s kamarády a řekla jim, že do rána nebude ve společence.<br />V podobě lišky se dostala do společenské místnosti, ale měla smůlu.<br />Sirius už zde byl.</div><div>"Hele, už ji máš tady," ozval se Petr a Sirius se podíval směrem ke vchodu, kde stála Ewelin.<br />Sirius zavrtěl pobaveně hlavou. "Vrací se jak pes do doupěte."<br />"Od tebe to sedí." Popíchl ho James.</div><div>Ewelin došla až ke krbu a hupsla na jedno z volných křesel u záškodníků.<br />"Necháš si ji?" Zeptal se Petr pohledem k lišce. Natáhl se k ní, aby ji pohladil, ale Ewelin vycenila své zoubky.<br />Všichni se rozesmáli a Petr stáhl ruku radši zpátky.</div><div>Po chvíli bavení se o ničem, kdy už Ewelin chtěla znděně jít, se ti čtyři viditelně ztišili. "Takže dneska až odejde ošetřovatelka, zmizni z Vrby za náma. Pak půjdeme do Prasinek, co říkáte?" Zeptal se James.<br />"Souhlas." Řekli ti dva, ale Rem mlčel.<br />"Neměl bych vás vystavovat nebezpečí." řekl po chvíli váhavě.</div><div>Ewelin teď zaměřila plnou pozornost na záškodníky. Lupin a vystavovat nebezpečí? Vlastně nebylo tak těžké si to domyslet. Je úplněk. Lupin má šrámy. Je vlkodlak a ti tři jsou zvěromágové. Ale v co se proměňují?</div><div>"Tak za hoďku vyrazíme." Brouknul James a Rem se zvedl. "Já už jdu na ošetřovnu, aby mě tam dovedla ošetřovatelka."<br />"Zatím se měj." Popřáli mu kamarádi a Rem odešel.<br />James zahlédl Lily a proto se bleskově zvedl a nechal tam Petra i Siria sedět.<br />"Tak co? Necháš si ji?" Zeptal se znovu Petr.</div><div>Sirius se na Ewelin podíval a natáhl k ní ruku. Avšak liška se bránila stejně jako v případě Petra.<br />"Jo, nejspíš jo." Usmál se Sirius, kdy došel zjištění, že ta liška se domácím mazlíčkem jen tak nestane.<br />"Jimi." Pohlédl na svého kamaráda hádající se s ryšavou dívkou.</div><div>James kapituloval a nechal si vrazit od Lily facku, čímž se jejich hádka prozatím považovala za ukončenou.<br />Poté odešel ke svým přátelům. "Vyrážíme?" Zeptal se a Sirius přikývl. Poté se všichni vydali k portrétu a Ewelin se ani nehla.</div><div>Viděla moc dobře nějaký plášť, který držel Potter v ruce...<br />Když se za nimi zavřel portrét, zvedla se a taktéž vyšla z Nebelvírské společenské místnosti.<br />Ona jejich tajemství už přijde na kloub...</div> http://viw.blog.cz/0902/kapitola-2-tajemstvi http://viw.blog.cz/0902/kapitola-2-tajemstvi Miluji tě, můj kate Tue, 17 Feb 2009 13:47:13 +0100 <div>Bylo pozdě večer a většina studentů ještě spala.<br /></div><hr /><div>Většina... ale někteří považovali za nudné jít první školní den spát a proto se potulují po bradavických chodbách...</div><div>Jeden blonďák například se právě procházel s dívkou, která jasně vypadala, že je z lepšího rodu. Její tvář měla šlechtické rysy a pohyby ladné jako peříčko.</div><div>"Slyšela jsi to?" Řekl najednou blonďák. Dívka přikývla a vytáhla hůlku.<br />O chvíli později se před nimi vynořil černovlasý kluk s rebelským obličejem se svými dvěma kamarády. Jeden měl slámové vlasy a trochu strhané rysy.</div><div>Druhý měl brýle a hnědé oči.<br />"Ale. Black, Potter a Lupin." Řekl blonďák znechuceně.</div><div>"Jo. Potřebuješ něco, Malfoy? Nebo snad tvá Zmijozelská kamarádka?"</div><div>Lucius si odfrkl a trochu stiskl ruku, v které křečovitě svíral hůlku.<br />"Půjdeme?" Otočil se ignorujíc Nebelvírské na svou partnerku a ta přikývla.</div><div>"Och slečinka Lion se nechce zahazovat s těmi, kteří za to nestojí." Hvízdl Potter.<br />Lupin protočil oči. Tohle nedopadne dobře.</div><div>"Přesně tak, Jamesi." Potvrdila dívka s úsměvem. Nejenže všechny přítomné vykolejila tím, že nezaútočila, ale ještě řekla Jamesovi jménem.</div><div>"Půjdeme už, Lucie?" Otázala se pro změnu ona blonďáka a společně odešli.<br />Sirius zakroutil hlavou. "Ta koza jedna."</div><div>"Jen prostě řeší všechno v klidu." Řekl Remus vyrovnaně a přesto unaveně.<br />"No a proto je koza. Co by byl svět bez soubojů?" Zasmál se Sirius.</div><div>"Tichošlápku, neboj. Stále máme Srabuse. Po dvouměsíční odmlce se mu jistě stýskalo." Všichni tři se rozesmáli.<br />"No, já projdu hrad, jestli se tu nikdo netoulá."Řekl Remus, který byl čerstvý prefekt a chtěl svou funkci splnit.</div><div>Jeho kamarádi věděli, že mu to nevymluví. "Já se půjdu podívat, jestli už Evansová spí. Chci si s ní popovídat." Řekl významně James.<br />"A když bude spát?"<br />"No tak ji probudím."</div><div>Remus kývl na rozloučenou a pomalými kroky se vydal projít některé chodby, kde se často skrývali prvňáci.<br />"Jdeš?" Zeptal se James a Sirius mávnul rukou. "Jdu se projít po pozemcích."<br />Otočil se na podpatku a vyšel z hradu...<br /><br />++<br /><br />Mezitím se Lucius Malfoy s Ewelin rozešli ve společenské Zmijozelské místnosti.<br />Jakmile se Lucius odebral spát, dívka vyšla ze sklepení na Bradavické hrady. Milovala noci v Bradavicích. Zvlášť, když se minulý rok naučila zvěromágství.</div><div>Když byla téměř u Temného lesa, proměnila se v lišku. Nebyl to zrovna tvor, který by v tomto lese žil, ale jí to vyhovovalo.</div><div>Šla dál do lesa v poklidu a dívala se na kdejaký suk stromu či malého tvora.<br />Najednou za sebou uslyšela nenadálé vrčení.</div><div>Stále v podobě lišky se otočila a zahleděla se do srstnaté tváře očividně rozzuřenému vlkovi, který po ní ihned seknul drápy. Ewelin bolestivě zakňučela a podívala se na svou zadní nohu, z které začala téci krev.</div><div>Zavrčela na útočníka, ale věděla, že by proti němu neměla šanci a tak běžela pryč směrem odkud přišla.<br />Za chvíli už udýchaně stála na všech čtyřech u kraje lesa.<br />Vyčerpaně se stočila do jakéhosi klubíčka a olízala si packu.</div><div>Tušila, že to není až tak vážné zranění, přesto chtěla nechat packu odpočinout.<br />Proměnit se když je člověk zraněný se moc nedoporučovalo a proto radši zůstala v této podobě.<br />Najednou uslyšela prasknutí větvičky někde blízko kolem sebe.</div><div>Uviděla černé vlasy, ocelové oči... to nemůže být pravda, pomyslela si.<br />Sirius Black se na ni zkoumavě podíval. "Liška?" Zopakoval nedůvěřivě. Zjevně nebyl zvyklý na lišky tady a ještě k tomu klidně ležící.</div><div>Poté si však všiml Ewelininy pracky a chápavě přikývl.<br />"Co se ti stalo?" Zeptal se lehce a došel k ní.</div><div>Ewelin se zvedla a chtěla radši rychle zmizet, ale packa jí začala bolet natolik, že byla nucena si opět lehnout.</div><div>Sirius se detailně podíval na její zranění a pak zavrtěl hlavou. "Na zvířecí zranění je tady expert Lupin. Zanesu tě do hradu, ano?"</div><div>Ewelin chvíli zvažovala možnost, že se před ním promění, ale to by mohla mít průšvih. Odejít také nemohla a koneckonců, když jí někdo ošetří zranění a ona bude znát heslo do Nebelvírské společenské místnosti... to by bylo překvapení, kdyby se Nebelvíři probudili a našli by tam nějaké nemilé překvapení.</div><div>Proto se na něj podívala na souhlas a ani se nepohnula, když jí Sirius bral do náruče, stále v klubíčku.<br />Doufala, že Lupinovi to léčení nebude trvat dlouho.</div><div>Sirius se potichu doplížil až do Nebelvírské věže a řekl heslo "Moc lásky."<br />Pak ještě stále s (aspoň pro něj) liškou vešel do společensky. Lupin už se díky bohu vrátil a byl zde sám.</div><div>"Moony." téměř zasípal Sirius, když vešel položil nehybnou lišku na jedno z křesel u krbu.<br />"Co...to je...liška?" Zeptal se velmi chytře Remus.<br />"Jo. Myslím, že je zraněná."</div><div>Remus se detailněji podíval na liščí nohu. "Siriusi. Chceš mi říct, že neznáš normální hojivé kouzlo?"<br />Hojivé kouzlo? Zopakovala v duchu dívka</div><div>V knize se jasně říkalo, že lektvar zapomnění a hojivé kouzlo se nesmí použít v podobě zvířete, jelikož by člověku mohly v proměně škodit.</div><div>Rychle se začala cukat a dávala najevo, jak s tím nesouhlasí. Prosebně se co chvíli podívala na Siriuse.</div><div>Ten se tázavě podíval na Lupina. "No, jinak by jsme mohli počkat do rána."<br />Liška trochu zavrtěla ocasem. Do rána? To má spát na zemi, nebo co?</div><div>Sirius přikývl jako díky Remusovi a opět vzal poněkud ztuhlou lišku do náruče a vystoupal s ní do chlapeckých ložnic.<br />Ta se rozhlížela všude kolem. Bylo zde pět postelí. V jedné chrápal Frank Longbotom, v druhé Petr Petigrew.</div><div>Ve třetí James Potter a dvě byly volné. Jedna zjevně patřila Siriovi a druhá Removi.<br />Sirius lišku položil na postel a poté odešel do koupelny.<br />Ta si ihned lehla na polštář.</div><div>Každopádně na znamení, že teď je to její postel. Když už tady musela spát, tak doufala, že ne s tím pakem.<br />V tu chvíli vešel do ložnice Remus a skoukl pohledem Ewelinino otrlé chování.<br />Jen se pousmál a popovytáhl si zpocené rukávy.</div><div>Ewelin uviděla pár již téměř zahojených šrámů na jeho rukou. Pak však bouchly dveře do koupelny a vešel Sirius.<br />Měl na sobě trenky s malými fénixy a oranžovou barvou a pokud jste nikdy neviděli lišku umírat smíchy, rozhodně by jste teď měli možnost.</div><div>Radši se převalila na polštáři a skryla tak liščí úsměv.<br />Sirius se mezitím otočil na Lupina.<br />"Takže zítra co podnikneme, Moony?"</div><div>"Já nevím. Je to teprve vaše třetí přeměna. Ještě bych nikam nechodil."<br />"Takže do Prasinek. James už to navrhoval ráno." Rozhodl Sirius a Remus pokrčil nervózně rameny a poté vešel do koupelny.</div><div>Ewelin s nastraženýma ušima poslouchala jejich debatu. Moony? Přeměna? Zítra? Rozhodně neměla v úmyslu tu zítra zůstat, ale kdyby odhalila některé jejich tajemství...</div><div>dál již neměla možnost přemýšlet, protože Sirius ji odendal z polštáře a položil ji na levou stranu postele. Sám si poté lehl na pravou.<br />Musela se trochu zavrtět. Black prostě nevynechal jedinou možnost, aby neměl někoho v posteli...</div><div>//&lt;![CDATA[ sklikBanner({ codeId: 51, formatId: 43, url: new String(window.location.href), cborder: '330000', cbackground: '985214', ctitle: 'cccccc', ctext: '330000', curl: 'cccccc', simg: 0 }); //]]&gt;</div> http://viw.blog.cz/0902/kapitola-1-zvrhlik-black http://viw.blog.cz/0902/kapitola-1-zvrhlik-black Miluji tě, můj kate Tue, 17 Feb 2009 13:46:42 +0100 <div>Jakmile se všichni najedli, ředitel dal pokyn k rozpuštění studentstva a prefekti začali odvádět své kolejní nováčky do společenských místností.</div><hr /><div>Sirius, James i Remus se stále drželi spolu a vykládali si různé historky z dob minulých. Remus však sledoval cestu, aby zítra nezabloudili, až se poženou na první hodinu.</div><div>Jakmile stáli před obrazem Buclaté dámy, prefekt řeklo heslo "hypogryf" a obraz jim odhalil velkou místnost zařízenou do barev Nebelvíru.</div><div>Byl zde krb, u něhož bylo pár křesel vyhlížejících velmi pohodlně.<br />Pak zde vedlo točité schodiště někam pryč.</div><div>Bylo zde hodně místa a místnost byla zařízena velmi útulně.<br />Prefekt se podíval směrem k točitému schodišti.</div><div>"Pokud vyjdete po tomto schodišti, dámy vlevo a páni vpravo, ocitnete se ve svých ložnicích, rozdělených dle ročníků. Přeji vám příjemnou noc." S těmito slovy se sám odebral ke krbu za svou přítelkyní.</div><div>Tři přátelé se vydali po chvíli okukování do ložnice. Ve změti různých pokojů našli štítky se svými jmény a zjistili, že sdílí pokoj spolu a ještě se dvěmi jinými chlapci.</div><div>Jakmile vešli, uviděli pět postelí, u nichž byly postaveny různé kufry.<br />Byly zde tři okna a mezitím jeden chlapec, který se přehraboval ve svém kufru.<br />"Ahoj," pozdravil ihned Sirius.</div><div>Chlapec sebou trhnul a otočil se na ty tři. Něco tiše kvíkl a trochu sebou třásl.<br />"Hele, v pohodě?" Zeptal se James.</div><div>Chlapec jen přikývl. Byl trochu obtloustlý a hnědé vlasy mu zahalovaly část jeho baculatého obličeje. Jeho oči tikaly z jednoho na druhého.</div><div>Remus se po chvíli trapného ticha odhodlal promluvit. Přistoupil k němu a potřásl mu jeho bezvládnou rukou.</div><div>"Já jsem Remus. Tohle je Sirius a James."<br />Kluk pouze mdle přikývl. "Já jsem Petr. Petr Petigrew."</div><div>"No skvěle. Mluvit to umí." Podotkl Sirius a lehl si oblečený na svou postel.<br />"To jdeš jako spát v hábitě?" Zeptal se ho James.</div><div>"Ne. Jdu pouze relaxovat." Odpověděl ležérním stylem Sirius.<br /><br />++++<br /><br />Bylo ráno a Siriuse probudil hožený polštář na jeho hlavu.<br />Otráveně otevřel oči a uviděl Jamese jak se nevinně zubí a obléká se.</div><div>Vedle něho stál jejich poslední spolubydlící, který se ihned představil jako Frank Longbottom.<br />Sirius málem nevnímal, proto se ještě poslepu začal oblékat.</div><div>"Být tebou bych ven nechodil." Varoval ho Remus, když viděl, že se Sirius chystá na snídani.<br />"A to proč?" Zeptal se příkře Sirius.</div><div>"No, řekněme, že některé prvňačky si včera oblíbily jistého pohledného kluka s černými vlasy, šedýma očima a elegantně..."</div><div>"Sklapni." Okřikl ho Sirius jemně a všichni až na něho se rozesmály.<br />Sirius se po chvíli rozhodování rozhodl ukojit hlasitě se dožadující žaludek a spolu s Jamesem, který zjevně nebyl taky na snídani (nebo se chtěl podívat na Siriuse v nesnázích) vydal do Nebelvírské společenské místnosti.</div><div>Jakmile sešel ze schodů, odchytla si ho jedna blondýnka.<br />"Jé, ahooooj, ty jsi určitě Sirius," zamrkala očima jak panenka. "Jo, jsem."</div><div>Mrkl na ni Sirius. "A nechtěl by ses sejít?" Vybalila to na něj hned dívčina. "Klidně. Dneska v osm, co říkáš?" Zeptal se Sirius sebevědomě a dívka nadšeně přikývl.</div><div>Pak hned odcupitala.<br />James zavrtěl hlavou a potichu zadržoval smích až do doby, než si Siriuse odchytla další dívka...</div> http://viw.blog.cz/0902/b-blaznis-dedku http://viw.blog.cz/0902/b-blaznis-dedku Alea iacta est Tue, 17 Feb 2009 13:42:08 +0100 <div>Černovlasý mladík seděl sám v jednom kupé vlaku mířícího do Bradavic. Mířil do prvního ročníku a nikoho zde neznal.</div><hr /><div>Ale bylo mu to jedno. Hlavně že je pryč od té babizny, co si říká jeho matka.</div><div>Někdo otevřel dveře od kupé. Dovnitř vstoupil chlapec s rozháranými vlasy a brýlemi. "Je tu místo?" Zeptal se a v hlase mu hrála menší přátelská ironie.</div><div>"Pokud nepočítám těch pár neviditelných spolucestujících, tak jo." opáčil.</div><div>Chlapec s brýlemi se zasmál a sedl si. "Jsem James Potter."</div><div>"Sirius Black" představil se i druhý.</div><div>"Black?" Pozastavil se James nad jeho příjmením.</div><div>Sirius povytáhl obočí.</div><div>James trochu znervózněl "Blackovi jsou prý stará a uznávaná rodina..."</div><div>"Která touží po moci a zlatě." Dokončil Sirius. "Já vím. Jenže já spíš toužím po medovině." Mrkl na něj.</div><div>James se musel rozesmát. Mimoděk si rozcuchal už tak neposedné vlasy. "A do jaké koleje chceš?"</div><div>"Nebelvír" řekl bez váhání Sirius.</div><div>James nadšeně přikývl. Vypadalo to, že tihle dva si budou rozumět.</div><div>Ozvalo se znovu otvírání dveří. Vešel bledý a vyhublý chlapec, který vypadal, jako by byl nemocný. "Ahoj.Je tu místo?" Zeptal se stejně jako James předtím.</div><div>Oba souhlasně přikývli.</div><div>O chvíli později se dozvěděli, že ten chlapec se jmenuje Remus Lupin.</div><div>Sirius se podíval z okna ven. "Už se stmívá. Zajímalo by mě, kdy tam konečně dojedeme."</div><div>James se podíval také ven. "Hele, zítra bude úplněk."</div><div>Remus se zakuckal.</div><div>"V pohodě kámo?" Zeptal se Sirius, ovšem do velké starostlivosti to mělo daleko. Tento člověk starosti neznal.</div><div>Remus přikývl. "Už jsme tady." Podotkl, protože vlak začal zpomalovat.</div><div>Z venku se ozval bouřlivý hlas. "Prváci ke mě. Všeci prváci ke mě."</div><div>Když se trojlístek ocitl venku, uviděl velkého muže. Vypadal mladě, ale svou výškou převýšil skoro všechny, co zde stáli.</div><div>Sirius se zašklebil ,ale nic neřekl.</div><div>"Do loděk." Řekl obr přátelsky. Všechny první ročníky nastoupily do loděk.</div><div>James si všiml dvou povýšených dívek, které zabraly většinu místa jedné loďky, takže už tam nikdo nemohl.</div><div>Remus se tam podíval. "Kdo jsou?"</div><div>Sirius se podíval jejich směrem. "Narcissa a Bellatrix Blackovi" při vyslovení příjmení byl jasně cítit vztek.</div><div>James ho poplácal otcovsky po rameni. "I ty chudáku. Neboj. My tě šikanovat nebudem. I když..."</div><div>"Chceš shodit z loďky?" Zeptal se Sirius a zazubil se.</div><div>James nic neřekl, protože zíral směrem dopředu. Sirius se otočil po jeho vzoru. Uviděl velké mohuné zdi starého hradu.</div><div>Večerní světlo měsíce ho slabě ozařovalo a hrad díky tmě ještě větší magický nádech.</div><div>Něco zašplouchalo nečekaně ve vodě.</div><div>Všichni stačili vidět jen jednu obrovskou ploutev.</div><div>"Tak na tudle potvoru si dávejte bacha." Řekl obr.</div><div>"To by nás nenapadlo." Zaironizoval Sirius. Chtěl ještě něco dodat, ale loďky bouchly o břeh. Všichni se začali rychle zvedat. Bylo vidět, že milerádi opustí nebezpečný prostor jezera.</div><div>Prošli po Bradavických pozemcích, z kterých byla vidět jen jedna malá hájenka a hned za ní obrovský les roztahující se do velké výše.</div><div>"Vítejte" přivítala všechny mladá profesorka s přísným výrazem. Otevřela velkou bránu za nimi. Vstupní síň byla veliká.</div><div>Kamenné stěny ozařovaly planoucí pochodně.</div><div>Strop vypadal, jako by neměl konce a všude se vznášely menší lucerničky.</div><div>Byly zde čtyři velké kolejní stoly a každý měl svou barvu. Z toho se dalo usoudit, o jakou kolej se jedná.</div><div>Profesorka Mcgonagallová se otočila ke všem prvákům.</div><div>"Za chvíli začne slavnostní hostina, ale předtím ještě každého z vás zařadíme do koleje. Po celou dobu, kterou zde strávíte, bude kolej vaše rodina. Čtyři koleje naší školy se jmenují Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Za každý úspěch kolej dostane body a za porušení řádu body strhneme."</div><div>Žena se nadechla "Pojďte" vyzvala všechny a vykročila rychlým a svižným krokem do Velké síně.</div><div>Na konci síně se zastavila a s ní i celý první ročník.</div><div>"Až vyvolám vaše jméno, nasadíte si klobouk" a pokynula na starý klobouk na stoličce "který vás zařadí."</div><div>"Ambrly Triová"</div><div>Vyvolala první jméno. Malá díka s vykulenýma očima došla až ke stoličce. Jakmile jí klobouk nasadily, vyvolal ihned "Mrzimor"</div><div>Dívka si odlehčeně oddychla a došla ke svému stolu.</div><div>"Petr Petigrew."</div><div>Zavalitý chlapec se dokolébal ke klobouku. U něj trvalo zařazování poněkud déle, přesto nakonec klobouk vykřikl "Nebelvír."</div><div>"James Potter" vyvolala Mcgonagallová další jméno. James se podíval po kamarádech. "Pokud mě zařadí jinam než do Nebelvíru, tak klobouk čirou náhodou shoří."</div><div>Sirius se zasmál a popostrčil Jamese směrem ke klobouku.</div><div>"Nebelvír" vykřikl klobouk dřív, než dosedl vůbec Jamesovi na hlavu.</div><div>James zvedl palce směrem nahoru a usedl u Nebelvírského stolu.</div><div>"Narcissa Blacková" Sirius se modlil, aby hlavně nešla do Nebelvíru. A jeho prosby byly vyslyšeny. Šla do Zmijozelu.</div><div>"Sirius Black" Sirius dokráčel nejistě ke klobouku. O chvíli později nadšeně zapadl na místo vedle Jamese.</div><div>Když zařazování konečně skončilo, Brumbál povstal . "Abych dlouho nezdržoval zbytečnými stařeckými řečmi, řeknu jediné. Dejte si do nosu."</div><div>Remus se pousmál a začal jíst. Však taky vypadal dost vyhuble.</div><div>Mezi jídlem si stále ještě kluci povídali o zařazování. "Mě ještě dělilo pár centimetrů od klobouku a ihned řekl Nebelvír" Chlubil se James asi po pátý.</div><div>"Mě zvažoval chvíli Havraspár" Řekl Remus, když si nabíral salát.</div><div>"A co jsi tam dělal ty tak dlouho?" Zeptal se James.</div><div>Sirius pokrčil rameny. "Chtěl mě hodit do Zmijozelu. Tak jsem mu vytmavil že stárne a ať mě pošle do Nebelvíru"</div><div>Když domluvil, museli se všichni co ho poslouchali rozesmát.</div><div>Bylo jisté, že tito tři chlapci rozhodně budou výtržníci první ligy.</div> http://viw.blog.cz/0902/a-a-co-se-takhle-predstavit http://viw.blog.cz/0902/a-a-co-se-takhle-predstavit Alea iacta est Tue, 17 Feb 2009 13:40:27 +0100 <div>Trochu rozrušeně jsem poslouchal Brumbálovy řeči o tom, jak se nesmí dělat tohle a tamto. Už jsem to slyšel přinejmenším sedmkrát.</div><hr /><div>Někdo do mě nenadále šťouchl. Popuzeně jsem pootočil hlavu k Luciusovi, kterému hrál na tváři pobavený škleb.</div><div>"Co?" Zašeptal jsem nenávistně. Přece jen, i když je mladý, vše co způsobí a jak se teď chová mu neodpustím. A ani bych nemohl i kdybych chtěl.</div><div>"Ta holka na tebe furt čumí." Vysvětlil Lucius a ukázal prstem k Lily Evansové, která byla zařazena i s Remem do Havraspáru. Při pomyšlení, že zase budu poslouchat roky to špičkování mezi Lily a Jamesem se mi rozlil úsměv po tváři.</div><div>Lily se na mě také usmála, protože netušila, že ten úsměv nepatřil jí, nýbrž vzpomínkám, které se ještě nestaly.</div><div>Nadšeně jsem jí zamával a přitom postřehl výraz jednoho Nebelvírského studenta. Jamese Pottera, který seděl vedle Franka Longbottoma.</div><div>Díval se na mě, jako by mě chtěl přinejmenším zastřelit. Věděl jsem, že ke Zmijozelu pociťuje snad ještě větší nenávist než já, ovšem co já jsem mohl dělat?</div><div>Na výhružky, doprošování, či cokoliv jiného klobouk nezměnil své výhružky. Ovšem to jsem se tomu kloboukovi pitomému chystal oplatit. Při nejlepší možné příležitosti ho podpálím, nebo vyhodím z okna...nebo...nebo...</div><div>"Sakra co je zas?" Vyštěkl jsem na Luciuse, který do mě opět bolestivě šťouchl loktem.</div><div>Lucius se mezitím zvedal i s celou Velkou síní. "Máme rozchod." Řekl bez jakéhokoliv podtónu. Zjevně už se se mnou nechtěl bavit, protože jsem nepadal na kolena, jakmile mi něco řekl.</div><div>Kysele jsem se uklíbl a když jsem se zvedal, ještě jednou jsem pohlédl k Nebelvírskému stolu. Po Jamesovi nebylo vidu slechu.</div><div>Až teď jsem si ovšem všiml, že téměř vedle mě stojí Lily.</div><div>Když jsem tuto skutečnost zjistil, trochu jsem sebou škubl, ovšem můj kyselý výraz nahradil šibalský úsměv.</div><div>Zrzka se na mě jen koketně usmála a šla dál, směrem k Havraspárské věži.</div><div>Nevěřícně jsem se na ni podíval. Tenhle úsměv měla schovaný jen v pro Jamese, když spolu začali chodit.</div><div>"Tak jdeš?" Ozvalo se za mnou chladně.</div><div>Ten hlas jsem poznal. Poznal bych ho kdekoliv a kdykoliv. Hlas toho bastarda.<br />"Jo, Snape. Už se chystám. To víš, ten tvůj černý sliz, kterému říkáš vlasy, se mi hnusí tak, že nechci být déle v jeho společnosti."</div><div>Otočil jsem se s hrubými slovy na černovlasého chlapce s bílou pletí s nenávistným výrazem v obličeji.</div><div>S lepší náladou jsem vyrazil ke sklepení, kde se měla vyskytovat Zmijozelská společenská místnost.<br />Šel jsem poklidně chladnými chodbami. Najednou jsem se musel zastavit.</div><div>V hlavě se mi objevil Harryho hlas.<br />"On není mrtvý. Vím že není."<br />"Harry..."<br />"Siriusi"<br />"Harry, už to nejde vrátit!"<br />"SIRIUSI!"</div><div>Když hlasy ustaly, rozčarovaně jsem se rozhlédl kolem sebe. "Harry?" Zkusil jsem do ticha promluvit, ovšem odezvou mi bylo jen zneklidňující ticho.<br />Zatřepal jsem hlavou.</div><div>Došel jsem až k portrétu, kde stála Zmijozelská skupinka a čekala, až prefekt řekne heslo.<br />"Pýcha" Ozvalo se ze předu a obraz se otevřel.</div><div>Všichni začali vcházet do společenky, ovšem mě něco zastavilo. Přes Bradavické zdi starého hradu jsem totiž uslyšel pronikavé vytí, které znělo od lesa.</div><div>Věděl jsem, že toto vytí, které jsem slyšel už milionkrát, může patřit jen jedinému člověku...</div> http://viw.blog.cz/0902/3-nic-neni-jak-bejvavalo http://viw.blog.cz/0902/3-nic-neni-jak-bejvavalo Tichošlápku, časy se mění Tue, 17 Feb 2009 13:35:42 +0100 <div>"James Potter" Rozlehl se hlas mladé profesorky Mcgonagallové po velké síni.<br />Kývl jsem Jamesovi hlavou na přátelsky na rozloučenou a James vcelku klidně přišel až ke klobouku.</div><hr /><div>Jakmile mu profesorka klobouk nasadila, vykřikl "Nebelvír!"</div><div>Potěšeně jsem si promnul konečky prstů. Byl jsem v nejlepší době, kterou jsem si vůbec mohl přát. Ještě k tomu jsem se mohl zbavit Červíčka, Voldemorta, Malfoye, Snapea...<br />"Petr Petigrew"</div><div>Malý baculatý chapec se kolébavými kroky vydal stejným směrem, jako předtím James.<br />Klobouk se u něj sice rozhodoval o chvíli déle, ovšem nakonec vykřikl "Mrzimor."</div><div>V první chvíli jsem začal jásat, ovšem v té druhé jsem si uvědomil, že pokud je Petr v jiné koleji, je tady něco špatně.</div><div>Něco je tu jinak.</div><div>V tu chvíli už ovšem zazněl přísný hlas Minervy, který vyvolal Remuse Lupina.</div><div>S očekáváním jsem trhl hlavou, až mě v krku trochu trhlo. Viděl jsem, jak si Remus sedá na stoličku a téměř neznatelně pohyboval rty, jako by se domlouval s kloboukem.</div><div>'Prosím, Nebelvír...Nebelvír. Řekni Nebelvír...' prosil jsem v duchu. Třeba je to jen omyl.<br />"Havraspár!"</div><div>Vykřikl bych nesouhlasem, ovšem v krku mi vyschlo a já nebyl schopen vydat jediné slovo. 'Reme...' zavolal jsem na něj v duchu zklamaně.<br />"Sirius Black."</div><div>S narůstající panikou jsem se vydal cestou ke klobouku, která se zdála jako nekonečná. Ještě není nic ztraceno. Můžu se dostat do Nebelvíru k Jamesovi. Nebo k Remusovi do Havraspáru.</div><div>Koneckonců v Mrzimoru je taky pár dobrých lidí a aspoň bych měl možnost ponížit Petra. Jen ne do Zmijozelu...</div><div>Pohlédl jsem ke Zmijozelskému stolu, kde seděla Narcissa s Bellou. Mé nenáviděné sestřenky. Při pohledu na Belatrix se ve mě vzedmula vlna vzteku a nenávisti.</div><div>To ona mě zabila. Ovšem asi bych jí měl poděkovat. Jinak bych zůstal ve světě, kde jsem obviněný z vraždy a nic by nešlo změnit.</div><div>V tu chvíli už jsem málem zakopl o schod, který vedl k Moudrému klobouku. Trochu rozpačitě jsem si sedl. Pak už jsem ucítil již známý pocit, který jsem už jednou kdysi dávno zažil.</div><div>'Ale' ozval se mi starý hlas kdesi v hlavě.<br />'Další Black. Moc dobře vím co s tebou'<br />pochopil jsem, co tím myslí.</div><div>"opovaž se mě poslat do Zmijozelu a já na tebe pošlu tolik kouzel, že jsi to v životě nikdy neviděl ty semilní starý klobouku." Pošeptal jsem rozčileně. Do Zmijozelu mě nikdo nikdy nedostane.<br />'Ach ta mladická nerozvážnost'</div><div>"Opovaž se. Já tam nepůjdu. Strč mě do Nebelvíru, Havraspáru, Mrzimoru ale jestli mě pošleš do Zmijozelu, stane se ti menší - ne... větší. Bude větší-nehoda!" Teď už jsem málem řval. Mcgonagallová mě nejspíš musela slyšet, protože se po mě přísně podívala.</div><div>'Nesmí být pokaždé to samé. Přijde čas, kdy mi poděkuješ'<br />"Jo, ale předtím tě nejspíš podpálím." Ucedil jsem skrz zuby.<br />"Zmijozel" Zakřičel klobouk do velké síně.</div><div>Napůl vyděšeně a napůl rozzuřeně jsem se podíval po klobouku a sliboval mu pomstu.<br />Nakonec jsem vstal a zamířil si to ke Zmijozelskému stolu.</div><div>Vraždícím pohledem jsem přejel po Snapeovi a Malfoyovi s Nottem a Macnairem. Nakonec jsem si sedl vedle Malfoye, který se ke mě hned nahnul a podal mi ruku.</div><div>Trochu jsem vytřeštil oči. On mi po tom všem nabízí ruku? Pak jsem si ovšem opožděně uvědomil, že Luciusovi jsem ještě nic neprovedl. Nikdy jsem ho neposlal do háje a ještě na něj neseslal kouzlo.</div><div>Ovšem, koneckonců si ho nemusím ihned znepřátelit. Musím začít žít novou etapu, když mi ji klobouk nabídl.</div><div>Pak si ovšem promluvím s Jamesem a Remusem, umanoval jsem si.<br />Přesto jsem však nabízenou ruku přijal a pevně ji stiskl...</div> http://viw.blog.cz/0902/kapitola-2-vyhruzky http://viw.blog.cz/0902/kapitola-2-vyhruzky Tichošlápku, časy se mění Tue, 17 Feb 2009 13:33:41 +0100 <div>"Siriusi!"<br />"Ne, on není mrtvý!"<br />"Harry"<br /></div><hr /><div>"Siriusi."<br />"Harry, už nemůžeš nic dělat."<br />"Siriusi."</div><div>Jako z dálky jsem slyšel Harryho a Remusův hlas. Nemohl jsem jim odpovědět. Nešlo to.<br />Přes zavřené oči jsem ucítil silný bílý záblesk.</div><div>Po chvíli jsem konečně našel sílu otevřít oči.<br />Mihla se mi před očima nedávná vzpomínka na Belliny kruté oči a její hůlku, která vyslala smrtící kouzlo. Vyděšeně jsem se na sebe podíval.</div><div>Viděl jsem své tělo. Kolem mne se rozprozstírala zelená krajina a hned vedle ní...<br />Vyděšeně jsem vstal v domnění, že vše zmizí, avšak Bradavický hrad stále stál na místě.<br />"Hej, co ty tady?" Ozvalo se mi těsně u ucha.</div><div>Musel jsem sebou trochu škubnout, když jsem uslyšel známý hlas.<br />"Hagride?" Otázal jsem se trochu přihlouple. Věděl jsem, že to byl on. Kde jinde by jste našli poloobra milujícího draky než v Bradavicích?</div><div>"My se známe?" Zeptal se poloobr už trochu přátelštěji.<br />"Jo..totiž,...ne.. Hagride, kde to jsem? Vždyť jsem měl být...já jsem v nebi?"<br />Hagrid se zatvářil, jako by právě viděl blázna. "Netrop si ze mě blázny. Prváci už za chvíli budou mít zařazování tak jdi do hradu za nimi. Ale nechápu, jak si se dostal až sem."<br />Musel jsem vytřeštit oči. 'Prvák? Já? Nezná mě?'</div><div>"Jo, totiž...asi půjdu za nimi." Dokončil jsem větu a otočil se prchajíc do hradu.<br />Dveře do Velké síně byly už otevřené. Ale než jsem do ní vkročil, uviděl jsem v zrcadle svůj obraz. To mě donutilo se na chvíli zastavit.</div><div>Vyhublá postava, na kterou jsem byl zvyklý z Azkabanu byla pryč. Mé vousy zmizely a zdá se, že i má výška. Vypadala jsem asi jako jedenáctiletý kluk.</div><div>Ohromeně jsem si přejel po hladké tváři a pocuchaných vlasech elegantně spadajících do tváře.<br />Opravdu jsem to byl já.</div><div>Já, když jsem nastupoval do prvního ročníku.<br />Já!</div><div>Rozhlédl jsem se radostně kolem. Jistě. Jsem v době svého mládí.<br />Ten oblouk mě musel vrátit v čase a asi i mě omladit. Ale proč zrovna sem?<br />Bude tady určitě James a Remus.</div><div>A...a červíček. Při pomyšlení na toho hajzla mě radost opustila. Byl jediný způsob, jak zjistit, jestli jsou mé předpoklady správné.</div><div>Otočil jsem se směrem k Vstupní síni a vešel do slabě osvětlené velké místnosti, ve které již byli všichni učitelé i žáci.</div><div>První ročník se shromáždil u Moudrého klobouku a zjevně čekal na zařazení.</div><div>Měl jsem štěstí, že klobouk zrovna zpíval svou píseň a všichni mu věnovali pozornost.<br />Tiše jsem se vplížil do davu prvňáků a podíval se kolem sebe.</div><div>"Jamesi." Špitl jsem radostně k jednomu klukovi s rozčepýřenými vlasy stojícího vedle mě.<br />"My se známe?" Otázal se kluk poté, co mě zaregistroval.</div><div>Zklamaně jsem si uvědomil, že mě nezná. A já si opravdu na sekundu myslel, že mě radostně uvítá a obejme a řekne, co zase provedeme srabusovi nebo paní Norissové.</div><div>"Ne." Odvětil jsem trochu rozhozeně. "Slyšel jsem jednoho kluka, jak na tebe volal. Jmenuju se Sirius."</div><div>James si mě trochu změřil pohledem. Pak však kývl hlavou.<br />"Kam myslíš, že tě zařadí?" Zeptal se mě, když ke stoličce přišla první vystrašená dívka.<br />"Do Nebelvíru." Odvětil jsem jistě.</div><div>James se usmál. "Taky bych tam rád šel. Ale určitě nechci do Zmijozelu. Havraspár by asi taky ušel."<br />Vševědoucně jsem se usmál. Kdepak Havraspár, Jimi. Ty půjdeš do Nebelvíru stejně jako já a Lupin.</div><div>Vše bude jako dřív.<br />Věděl jsem to.<br />Nebo jsem v to aspoň doufal ...</div> http://viw.blog.cz/0902/kapitola-1-minulost http://viw.blog.cz/0902/kapitola-1-minulost Tichošlápku, časy se mění Tue, 17 Feb 2009 13:31:47 +0100 <div><strong>Slashové kapitolovky</strong><br /></div><hr /><div><br /></div><div><em>ROZEPSANÉ</em></div><div><br /></div><div><br /></div><div><a href="http://viw.blog.cz/rubriky/maska-na-veky-veku">Maska na věky věků</a></div><div>postavy: Draco, Harry a jiní<br />čas: sedmý ročník (přičemž události jako smrt Brumby či zrada Draca a Snapea zcela ignoruji)<br />žánr: Slash, komedie<br />stav: rozepsaná<br />popis : Zmijozel a Nebelvír pospolu? Ani omylem. A dva největší rivalové? To už vůbec ne.<br />Ale když se jedna amatérská povídkářka rozhodne, tak z toho vznikne ledacos....</div><div><br /></div><div><a href="http://viw.blog.cz/rubriky/jen-jedno-slovo">Jen jedno slovo</a></div><div>čas : doba raného mládí Harryho Pottera<br />žánr: slash<br />postavy : SS/RL<br />stav: rozepsaná<br />popis :Remus přijal Brumbálovu navídku učit v Bradavicích. To se ovšem nelíbí Severusovi. Co všechno udělá proto, aby Rema vystrnadil?</div><div><em><br /></em></div><div><em><br /></em></div><div><em>PŘIPRAVOVANÉ</em></div><div><br /></div><div><em>Už žádné lektvary lásky!</em></div><div>žánr: slashová komedie.</div><div>Děj(složitý)</div><div>Ron dá ze srandy Crabbeovi nápoj lásky a ten se zamiluje do Harryho. Ten ovšem už dlouho tajně miluje Draca. Ten miluje zase Harryho, ale Crabbe, aby se ho zbavil, mu dá taky nápoj lásky a Malfoy se zamiluje do Snapea. Rozuzlí se milostný několikaúhelník? Kdo skončí s kým?<br /></div><div><em><br /></em></div><div><em><br /></em></div><div><em>Pod oponou lží</em></div><div><br /></div><div>žánr: dobrodružný/drama</div><div>postavy: DM/HP<br /></div><div>Draco dostane od Voldemorta úkol a to ten, svést Harryho Pottera, který se potom snadno nechá dovést k Pánovi zla. Draco se během této doby ovšem do Harryho zamiluje a vyjeví Harrymu pravdu. Zvládne přejít Potter to, že mu jeho láska lhala? Překoná Draco oponu lží a přidá se na správnou stranu?<br /></div> http://viw.blog.cz/0902/slash http://viw.blog.cz/0902/slash Kapitolovky Tue, 17 Feb 2009 13:28:46 +0100 <div>Draco byl ve zmijozelské famfrpálové šatně a díval se na svůj zelený hábit s odznakem kapitána družstva.<br /></div><hr /><div>Musel vyhrát, prostě musel!<br />Sice nevěděl, co se v tom pitomém schodě dělo (a možná by to ani vědět neměl..) ale přesto doufal, že se choval rozumně (v překladu to znamená, že na Pottera nesahal). Jeho plán se mu začínal vymykat. Nejen, že Harryho... totiž Pottera! nedovedl k Pánovi zla, ale ještě k tomu se s ním zhulil a kdoví (nebo neví) co ještě...<br />"Draco? Jsi v pohodě?"</div><div>Zmijozelský chlapec se otočil na Parvati, která ho přišla povzbudit. "Nevypadám snad v pohodě? Za chvíli to natřu tomu spratkovi. Jsem v pohodě."<br />"Jsem ráda, že mu říkáš spratek."<br />"Co tím myslíš?" znejistěl Draco.<br />"Byli jste spolu dva dny a Potter vypadá, že taky nějak neví, co se mezi vámi stalo."<br />"Nebuď směšná se svými dvojsmysly."<br />"V tomhle žádný nebyl. Ty sis ho přimyslel." Pansy zavrtěla hlavou, poté kývla na zbytek družstva a pomalu odešla na tribuny, povzbuzovat je.</div><div>Svými větami v Dracovi vyvolala jistou vlnu nejistoty.<br />Je teď s Har...Potterem zadobře?<br />"Draco, už nás volají," ozval se chlapecký hlas.<br />Draco přikývl, vzal do ruky své koště Nimbus 2001 a poté se svým družstvem v pozadí vyšel na famfrpálový stadion.</div><div>Ze všech tribun se linulo hučení, pískání a povzbuzování. Bylo jasné, že toto není normální zápas. Zde šlo taky o čest dvou soků.<br />"A zde přichází zmijozelský tým v čele s Malfoyem, vedoucím tohoto družstva. Zdá se, že Malfoy konečně nevybírá jen své přátele, ale i některé, kteří za to stojí. Že by našel mozek?"<br />Draco se pousmál nad tímto hlášením. Takže dneska je hlasatel opět někdo z Nebelvíru. To doopravdy potěší...<br />Zatímco se jeho družstvo vzneslo do vzduchu, on došel do středu hřiště a zůstal stát sotva pár metrů od Harryho.</div><div>"Kapitáni, podejte si ruce prosím," pobídla je madam Hoochová.<br />Harry natáhl bez jakéhokoliv výrazu ruku k Dracovi a ten ji přijal. Chvíli si jí potřásali a poté pustili. Žádné obvyklé drcení rukou se nekonalo.<br />"Hodně štěstí," pousmál se Harry.</div><div>"Nepotřebuju ho. Já mám talent, Pottere," odsekl Draco povrchně. Nevěděl proč. Prostě měl "Malfoyovský syndrom." Potter byl až moc čestný...<br />"Co zase máš, Draco?" podivil se Harry koutkem úst, jelikož už k nim přistupovala madam Hoochová aby zjistila, proč zde ještě dva kapitáni stojí.<br />"Co je to zde, mládenci?" přiřítila se k nim.</div><div>Draco si pouze odfrkl a bez odpovědi nasedl na koště a vznesl do vzduchu.<br />Harry pokrčil rameny a taktéž se vznesl do vzduchu dál od dění. Jako chytači ani jeden z nich teď neměl v rozehrávacím poli co dělat.<br />Camrál byl vyhozen do vzduchu a Angelina ho chytila.<br />Hra začala...<br /><br />+++<br /><br />"A je to 80:60 pro Zmijozel! Zdá se, že Zmijozel je v dobré formě, přesto jak víme, my máme skvělého chytače, který..."<br />"Moderujte prosím zápas, pane Creewey!"</div><div>"Ano, samozřejmě. Míč právě získala Ginny Weasleyová, střelkyně Nebelvíru. Tvrdě ovšem narazila- nebo spíš tvrdě a sobecky do ní narazila- Mortanerová, nová odražečka Zmijozelu.<br />A ujímá se míče. Pozor! Žene se směrem k Nebelvírské straně a zdá se, že už jí nic nezabrání dát gól. Ron Weasley - mimochodem mistrný odražeč - zde ovšem stále je. Letí vstříc camrálu. Mortanerová střílí a... a dává gól!<br />90:60 pro Zmijozel!"</div><div>Harry zaklel. Nic už nevycházelo. Ani na hru skoro nedával pozor, jelikož stále koutkem oka sledoval Draca. Ale ne proto, zda-li nezahlédl zlatonku, ale chtěl odhadnout, co si myslí. O něm... o nich dvou...<br />V posledních dnech měl dojem, že zná dvě osoby Draca Malfoye. A nebyl si jist, která strana to vyhraje...</div><div>"A zdá se, Malfoy zahlédl zlatonku! Ano! Zcela jistě ji zahlédl! Potter ovšem stále je na místě, zdá se, že nevnímá svět! Harry, Harry! No tak Harry!"<br />Harry se konečně vzpamatoval a uviděl Draca, jak letí směrem k zemi. Nazlátlý malý míček ovšem nikde neviděl.</div><div>Přesto se vydal směrem k Dracovým stopám.<br />Měl rychlejší koště, Draco se ovšem soustředil na hru a téměř splýval se svým koštětem, takže měl jistou výhodu..<br />"A Potter vyráží taky! Malfoy má ovšem velký náskok."<br />Harryho tento komentář štval. Bylo to, jako by s Dracem byl nepřítel. Ale on byl, nebo ne?<br />Už byl skoro u Draca, ale zlatonku vůbec nezahlédl...</div><div>"A Malfoy těsně před zemí vyrovnává kurs a stoupá výš. Ano ano, vážení. Malfoy právě zvládl Vronského fintu! Právě jsme uviděli, že Zmijozelská podlost opravdu nezná mezí. Vyrovná to ovšem Harry?"</div><div>Nebelvírčan dal veškerou svou energii do toho, aby koště vyrovnal, přesto byl stopa pár stop nad zemí, když začal stoupat. Skoro ani nevnímal potlesk z Nebelvírských tribun. Vnímal jen podlost Draca. Oba totiž věděli, že Draco Vronského fintu skoro nikdy nevyzkoušel. Byl to extrémně náročný trik, který mohl vyřadit i jeho. Věděl, proč ji zkusil až teď.</div><div>Chtěl ho odstranit. Chtěl se ho zbavit i za cenu toho, že sám poputuje pryč z hřiště. V Dracovi zvítězila špatná strana...<br />"A zdá se, že Malfoy teď skutečně zahlédl zlatonku!"<br />Harry se zadíval směrem k druhé straně, aby uviděl Draca, jak se směrem k němu řítí. Zlatonka se totiž třpytila sotva tři metry od Harryho ruky...</div><div>//&lt;![CDATA[ sklikBanner({ codeId: 51, formatId: 43, url: new String(window.location.href), cborder: '330000', cbackground: '985214', ctitle: 'cccccc', ctext: '330000', curl: 'cccccc', simg: 0 }); //]]&gt;</div> http://viw.blog.cz/0902/14-nekonecny-boj http://viw.blog.cz/0902/14-nekonecny-boj Maska na věky věků Tue, 17 Feb 2009 13:27:30 +0100 <div>"Hm... myslím... že jsme zhulený..."<br />"A opilí..."<br />"To taky."<br /></div><hr /><div>"Co to taky?"<br />"Cože?"<br />"No něco jsi říkal..."<br />"Já?"<br />"Co ty?"<br />"No říkal jsi, že jsem něco říkal."<br />"Já něco říkal?"<br />"Fakt a co?"<br />"Co?"<br />"Co co?"<br />"O čem je řeč?"<br />"My se spolu bavíme?"</div><div>Harry pokrčil rameny a podíval se na zelenavou plechovku, na které bylo malinkým písmem napsáno : "Skvělé zboží, ale dávejte bacha na požité množství. Vyvolává to sklerózu."<br />"Draco!" vykřikl, když si to přečetl.<br />"Co je?"</div><div>"Co by bylo?" zeptal se Harry zmateně, zapomenouc na to, co si přečetl.<br />"Tys mě volal, ne?"<br />"Já?"<br />"Asi mám halušky..."<br />Harry přikývl a zabloudil pohledem k plechovce, kde stála ty samá slova jako před chvílí. "Draco!" vyděsil se.</div><div>"Co?"<br />"Co co?"<br />"Myslel jsem, žes mě volal..."<br />"Proč bych to dělal?"<br /><br />+++<br /><br />O hodinu "duchaplného" rozhovoru později...<br /><br />"Myslím, že jsem na něco zapomněl..."<br />"Ale kdeže."<br />"Víš, že jsme tu celou noc?"<br />"Nesmysl. Co bych tady celou noc s tebou dělal.."<br />"O čem to mluvíš?"</div><div>"Já o něčem mluvím?"<br />"Co to je za absurdní otázku?"<br />"Já ti nějakou pokládal?"<br />"Co jestli jsi mi pokládal?"<br /><br />+++<br /><br />O dva dny později...<br /><br />Draco otevřel oči a podíval se na již známou místnost. Ošetřovnu.<br />"Jak jsem se sem sakra dostal?" zaskučel.<br />Následovaly rázné kroky a poté se mu naskytl pohled na léčitelku. "Požil jste jakýsi hnus, který vyvolával ztrátu paměti."<br />"Jak dlouho?"</div><div>"Dva dny. Pan Vincent Crabbe nám oznámil, že jste se vyskytoval s panem Potterem v kouzelnickém schodě a..."<br />"Dva dny? Kdy je famfrpálový zápas?" vyděsil se blonďák.<br />"Za dvě hodiny. Ale nepočítejte s tím, že vás pustím, když jste se teprv prob..."<br />"Kde je Potter? Doufám, že nemůže hrát..."</div><div>"Ale ano. On se probudil už ráno a na přímluvu ředitele může, i když to neschvaluji. A.."<br />Draco vstal, i když se mu trochu zamlžilo před očima.</div><div>"Podívejte se, dámo. Zmijozel může vyhrát nad Nebelvírem a co víc, já můžu vyhrát nad tím frackem. Téhle šance se nevzdám. Je to jasné?"<br />Madam Pomfreyová se zvedla a ohrnula nos. "No prosím. Ale pak za mnou nechoďte."<br />"Bez obav," opáčil Draco a rychle běžel svolat svůj tým...</div> http://viw.blog.cz/0902/13-halucinace http://viw.blog.cz/0902/13-halucinace Maska na věky věků Tue, 17 Feb 2009 13:24:19 +0100 <div>"Au! To bolelo..."<br /></div><hr /><div>"Měl jsi být rychlejší, Draco."<br />"Kdybys byl rychlejší ty, mohl jsem spadnout na tebe a ne na zem."<br />"Kdyby jsis nenechal hůlku na koleji, mohli bychom být dávno pryč."<br />"Kdyby ses nenarodil, vůbec bych tu nebyl, takže bych vůbec nechodil po chodbách jak debil a nezapomněl bych na hůlku."</div><div>"Kdybych se nenarodil, lord Voldemort by zpustošil zemi a podmanil si všechny kouzelníky."<br />"No právě. Další důvod k tomu, proč je tvůj život pro mě takovou obtíží."<br />"Malfoy, tohle nemyslíš vážně."<br />Aristokrat se zadíval vztekle na Harryho a poté na svůj loket, který se teď zbarvil do šarlatově červené barvy. Pocítil bolest ještě větší, než když padal na zem.</div><div>"Uvízl jsem ve schodu s "Vyvoleným." Kurva vždyť ty jsi mě nechal spadnout. To si říkáš Nebelvír?"<br />Harry zavrtěl hlavou. "Ta rána není tak strašná."<br />"Nejspíš umírám."</div><div>"Ty bys umíral, i kdyby jsi se poranil špendlíkem."<br />"To říká ten, který je na ošetřovně častěji, než s kamarády."<br />"Nenávidím tě."<br />"Aspoň v něčem se shodneme."<br /><br />+++<br /><br />O dvě hodiny, čtyři pády na hlavu a pár historek později...<br /><br />"Měl jsi vidět jeho výraz, když říkal 'Co to bylo?' ušklíbl se Harry na Draca, který se zalykal smíchy.<br />"Jen pitomci jako vy dva mohli uvíznout s autem ve vrbě mlátičce... proboha."<br />"Chceš ještě trochu?" zeptal se Harry a podával Dracovi jakousi plechovku, ve které už bylo jen málo jakéhosi zeleného prášku.<br />Draco přikývl poslední špetičku prášku vylízal.</div><div>Když ho zde před hodinou našli, po chvíli identifikování zjistili, co to bylo...<br />"Vážně, je to skvělý. Těm, co to tady nechali, bychom měli dát medaili."<br />"To jo. Kdo by řekl, že když se dračí trus spojí s trávou a pervitinem, že vznikne jakási velká droga..."<br />"Hm. Určitě perníček a mařenka..."<br />"O čem to blábolíš? Jsi opilej..."<br />"Ne, dyť tu nebyl chlast..."</div><div>"Hm, pro nějakej dojdu," zvedl se Draco. "Crabbe! Crabbe!" zavolal ven směrem k tlouštíkovi, který je našel zhruba před půl hodinou a měl u sebe hůlku.<br />"Co, Draco?"<br />"Potřebuju ohnivou whisky." poručil si Draco a Crabbe poslušně včaroval do schodu zlatavou tekutinu.<br />"Dík, můžeš jít. Stav se zítra," ušklíbl se Draco.</div><div>Crabbe se zvedl ze schodiště a poté byly slyšet jeho odcházející kroky.<br />Draco otevřel lahev whisky a nabídl je nejprv Harrymu, který si z ní lokl s velkou chutí. Poté se rozesmál na celé kolo. "Tys ho nechal jít a my nemáme hůlky. Jak se odsud pak dostaneme?"<br />Draco nad tím mávl rukou. "Myslím, že až budu zase myslet normálně, někdo si to odnese," pak se ovšem taktéž napil pití, které mu podával Harry a vypil polovinu lahve.<br /><br />+++<br /><br />O pár hodin později...<br /><br />"JAK JSI HO SAKRA MOHL NECHAT ODEJÍT?"<br />"Uklidni se, Malfoy. Ty jsi mu řekl, že má jít."<br />"TY JSI HO NEZADRŽEL!"<br />"Není to můj poskok. A byl jsem mimo."</div><div>"Ty jsi mimo furt."<br />"Tak co budeme dělat?"<br />Draco se rozzlobeně koukal kolem. "Víš, že v té plechovce bylo falešné dno, kde zbylo ještě trochu prášku?" řekl už trochu mírněji.<br />Harry se podíval do plechovky a po tváři se mu rozlil toužebný úsměv...</div><div>//&lt;![CDATA[ sklikBanner({ codeId: 52, formatId: 44, url: new String(window.location.href), cborder: '330000', cbackground: '985214', ctitle: 'cccccc', ctext: '330000', curl: 'cccccc', simg: 0 }); //]]&gt;</div> http://viw.blog.cz/0902/12-strizlivost http://viw.blog.cz/0902/12-strizlivost Maska na věky věků Tue, 17 Feb 2009 13:23:01 +0100 <div><em>V dávných legendách se vyprávělo, že první čaroděj, jež našel svou magickou moc, byl Merlin.</em><br /></div><hr /><div><em>Podle mudlovských povídaček vznikly historky, které mluvily o kulatém stolu, Guinevře a Artušovi.<br /></em><em>Pravda ovšem skrývá...</em></div><div>Draco zvedl své potůčkově modré oči od knihy nesoucí název Vznik magie.<br /><em>Jak si vůbec ten pitomec Potter mohl myslet, že o něj stojí?</em> říkal si nabroušeně.<br /><em>Ty ale o něj stojíš.</em> ozval se mu jiný hlas v hlavě. <em>Nebyl plán odvést ho k Pánovi zla? Ale ty mu samozřejmě ukážeš jednorožce. To je sice romantické, ale ne moc Malfoyovské.<br />Chtělo by to nový plán.</em> ozval se první hlas.</div><div>Draco protřepal hlavu v domnění, že se těch divných hlasů zbaví. Ale v něčem měly pravdu. Chce to nový plán.<br />Jakékoliv myšlenky o tom, že by snad stál o nenáviděnívhodného Pottera ihned zaplašil.<br />Opět sklonil hlavu ke knížce, doufaje, že aspoň vystrnadí myšlenky na jednoho nejmenovaného Nebelvíra.<br />.....<br />............<br />...................<br />BUCH!<br />Draco rozzuřeně zaklapl knihu, jelikož z písmen se vytvořily malé tečky, které prostě nešlo přečíst.<br />Dostatečně se nesoustředil.<br />Odhodil bichli na stůl a i když rozladěně, i ladně se postavil. Aristokratické rysy se přece jen nedaly schovat.<br />S lehkým dupáním po jinak tiché společenské místnosti odešel pryč...<br /><br />+++<br /><br />Harry seděl na schodišti, které vedlo k Velké síni.<br />Přemýšlel nad tím, jak hráli s Dracem v ošetřovně Abecedu.<br />Nikdy by si nepomyslel, že s ním může být taková sranda, i když dnešní procházka v něm utvořila jisté pochybnosti.<br />"Pláč," řekl tiše.<br />"Pýcha," ozvalo se za ním.</div><div>Harry se otočil a uviděl mladého Zmijozelského chlapce, který se jemně usmíval a sedal si k němu.<br />"Past," opáčil, i když to znělo spíše jako otázka.<br />"Plk," zavrčel Draco.<br />"Proč?" zeptal se Harry. Tato otázka schovávala tolik, že to Draco nemohl jen tak přejít.<br />"Prosba."</div><div>Harry se s překvapením podíval do chladné tváře.<br />"Je to past? Máš mé svést?" otázal se s pochybnostmi.<br />"Možná," povzdychl si Draco. "A možná se mi to líbí." dodal a políbil jemně Harryho, kterého to úplně vykolejilo, takže ztratil rovnováhu a spadl do mizícího schodu, kde tvrdě přistál, ovšem neuvědomil si, že drží Draca stále za nohu, takže ho blonďák potupně následoval.</div><div>Jeho dopad byl měký, jelikož spadl na Vyvoleného, ten ovšem jen přidušeně vykřikl.<br />"Buď zticha." poručil mu mladý smrtijed, jelikož uslyšel kroky Filche.<br />Harry byl snad poprvé rád, že slyší Filche. "No a? Tak dostaneme trest, ale budeme venku."<br />"Ty pitomče," sykl Draco. "Za prvé. Filch neumí kouzlit a tohle je kouzelný schod, ze kterého se můžeš dostat jen kouzlem. Takže by musel zavolat nějakého profesora. Ten by určitě informoval ředitele. A určitě by si prosadil pořádně dlouhý trest. Nehledě na skutečnost, že..."</div><div>"Dobrá dobrá. Chápu," přerušil ho tiše Harry, jelikož slyšel Filche jen pár metrů od nich.<br />Trvalo to sotva chvíli, než kulhavé kroky opět utichly a Draco se posunul kousek od Harryho, aby se náhodou nějak nedotýkali.<br />"A jak se dostaneme odsud?" zajímal se Harry.<br />"Dej mi svou hůlku."</div><div>"Hůlku? Já ji nechal někde na tom schodě. Měl jsem ji vytáhlou."<br />"Cože?"<br />"Co je na tom? Máš svou hůlku, ne? A jsem rád, že si jí Filch nevšiml, jinak by sme byli v průšvihu."<br />"V tom jsme tak jako tak, Pottere, protože já mám svou hůlku ve společence."<br />"Ale jak se odsud dostaneme?"</div><div>"Budeme muset počkat do rána, až tady budou chodit lidi." zaskučel Draco.<br />"Ty snad chceš, aby nás viděli spolu?"<br />Draco se na něj podíval pohledem rozzuřeného šílence. "Tak co navrhuješ, u Merlina? To tady máme trčet?"</div><div>"Co takhle se odsud dostat sami. Ty po mě vylezeš a..."<br />"Tohle je kouzelný schod Pottere! Kolikrát ti to mám opakovat?"<br />"Ty jsi snad někdy zkoušel vylézt?"<br />Hluboké ticho.</div><div>"Myslel jsem si to, takže nemel Malfoy a vlez mi na záda."<br />Draco se podíval na Harryho a představoval si, jak na něj leze.<br />První noha, druhá noha a padání zpátky...<br />To bude bolet...</div> http://viw.blog.cz/0902/11-proc http://viw.blog.cz/0902/11-proc Maska na věky věků Tue, 17 Feb 2009 13:20:58 +0100 <div>Černovlasý chlapec se díval na blonďatého aristokrata ne o moc vyššího než on sám a doslova hltal jeho postavu. Zvlášť, když ten chlapec neměl košili...<br /></div><hr /><div>"Kam to vůbec jdem?" zeptal se po chvíli.<br />Zmijozel se na něj ani nepodíval. "Nebuď zvědav. Dozvíš v čas se účel schůzky naší."</div><div>"Nemluv jak magor a pověz mi to," řekl netrpělivě Harry. Sice byl rád, že je tu s Dracem, ale přece jen... byl to pomyslný smrtijed a mohla to být léčka. (Mohla? Ehm... Autorka si nevinně píská)<br />Draco konečně otočil své jasně modré oči, které teď přímo zářily až nepřirozenou upřímností. "Je to překvapení. Milenci si přece dělají překvapení, ne?" řekl jemně a hravě.<br />Nebelvír těžce polkl. Při slově milenci už nebyl téměř schopen vnímat.</div><div>Draco se musel rozesmát. "Pottere, takhle vypadáš jako nějaký slintající chlap toužící po sexu."<br />"Co když jsem slintající chlap, který touží po sexu?" zkusil to Harry.<br />"I kdyby ano, nebyl bys schopen mi nějak ublížit." ušklíbl se Malfoy.<br />"Myslíš?" opáčil Vyvolený.</div><div>Draco schoval svou hůlku do hábitu a poté přistoupil ke svému sokovi. Zastavil se sotva pár centimetrů před ním a svou tvář k němu nahnul tak, jako by ho chtěl líbat. Harry se k němu nahnul a očekával spojení rtů. Draco nasadil výraz prosby. "Nelíbej mě." zaprosil tak skutečně, že by si člověk myslel, že se mu nějak ublíží.<br />Harry nevěděl, co udělat. Věděl, že to Draco jen hraje, ale ten výraz byl tak skutečný...</div><div>Odklonil od něj hlavu a vzdálil od sebe jejich dva obličeje.<br /></div><div>Aristokrat toho po chvíli nechal a jeho nevinný výraz se změnil v škodolibý škleb. "Já to říkal." skoro radostně zanotoval.</div><div>Otočil se a chtěl pokračovat dál.<br />"Počkej, jak jsi to věděl?" otázal se Harry, když ho dohnal.<br />Draco nic nemusel říkat. Pouze na rtech se mu objevilo slovo "Nebelvír".<br />Oba chlapci se potom ještě hodnou chvíli smáli, přičemž nechyběla ani trocha flirtování...<br /><br />+++<br /><br />"Už jdeme hodinu."<br />"Ne, myslím že to budou dvě hodiny Pottere."<br />"Cože? Děláš si srandu?"<br />"Jestli chceš, můžeš to obrátit. Nemusíš se mnou být."<br />"To je vydírání."<br />"Ano, je. A teď buď zticha."</div><div>"Proč bych měl bý..." víc Nebelvír neřekl, jelikož Draco mu přitiskl svou dlaň na jeho ústa a druhou rukou přitom ukázal gesto, aby byl zticha.<br />Harry přikývl a poté následoval Zmijozelského chlapce, který potichu odhrnul jakousi slabou zástěnu křoví.<br />Vyvolený se nechápavě díval na mýtinu, doku nespatřil dva jednorožce, jak se navzájem proplétají rohy. Nejspíš si dvou studentů ani nevšimli, jelikož se zaobírali jeden druhým. Byla to nevyslovná krása. Tak bělostná barva, až se z ní dalo oslepnout.<br />"To je..."</div><div>"Nádherné. Já vím." zašeptal Draco, ale oči od jednorožců neodtrhl.<br />"Proč jsi mě..."<br />"Sem zavedl? Aby jsi to viděl a pochopil." špitl Draco. "Podívej se na ty jednorožce. Víš co dělají?"<br />Když mu bylo jedinou odezvou záporné zavrtění hlavou, povzdychl si. "Loučí se. Pán zla podniká hony na jednorožce, jakožto symbol dobra a k tomu se mu i zalíbila jednorožčí krev. On ji chce zachránit." ukázal na většího jednorožce. "a tak se vydá opačnou stranou a bude doufat, že budou následovat jeho a ne ji."</div><div>"To přece... vždyť je najdou oba tak jako tak."<br />"Ano Harry. Jenže na tomhle jim nezáleží. On dělá to, co se mu zdá nejlepší."<br />Vyvolený teď pochopil, co Draco vždy myslel tou nebelvírskou otevřeností. Ani v tomto nebyla žádná lest, ale přesto pokus o záchranu.<br />"Ale proč mi to ukazuješ?" zeptal se a ohlédl se na místo, kde předtím stál jeho sok. Nalezl však jen pusté místo.</div><div>Harry se bedlivě rozhlédl kolem, ale Draco nikde nebyl.<br />Poté se ještě jednou podíval na dva jednorožce.<br />A na jazyku měl jedinou otázku.<br />Proč?</div> http://viw.blog.cz/0902/10-krasy-noci http://viw.blog.cz/0902/10-krasy-noci Maska na věky věků Tue, 17 Feb 2009 13:17:48 +0100 <div>Harry Potter se podíval na zavřené dveře vedoucí do astronomické věže.<br />Zhluboka se nadechl a pomalu opět vydechl.<br /></div><hr /><div>Nakonec se otočil a chtěl se vzdalovat ode dveří.<br />Jeho stud se však změnil ve vztek. Je přeci Harry Potter! Vyvolený, porazil Draka a postavil se Pánovi zla. Copak je horší postavit se Dracovi?</div><div>Ano, je...<br />"To se mě opravdu bojíš víc, než Pána zla?" otázal se mužský chladný hlas za Harrym.<br />Ten se otočil a viděl přicházejícího Draca, který očividně taktéž měl namířeno do astronomické věži.<br />"Malfoy, neměl bys používat Nitrobranu proti mě!" ohradil se.</div><div>"Jsem Zmijozel, co bys čekal?" zeptal se Draco výsměšně. "Beru jako lichotku, že se mě bojíš více než jeho," usmál se lehce a otevřel dveře.<br />Harry s mírným třesem v nohou se vydal za ním. Oba přešli celou místnost, dokud se Draco neposadil na kamennou zídku. Harry si nesedl, jen se díval na zmijozelského chlapce, jak vyčkával.<br />"Pottere, to tady budeš celou dobu čumět?"</div><div>"Pokud vím, tak ty jsi mě sem pozval." ušklíbl se Harry.</div><div>"Já tu nemusím být."<br />"Já už vůbec ne."<br />"Táhni pitomče."<br />"Ty táhni, kreténe!"<br />"Myslíš si, kdovíjak si chytrý?"<br />"Rozhodně víc než ty."<br />"Tupče."<br />"Ignorante."<br />"Nebelvíre!"<br />"Zmijozele!"<br />"Jsi hňup!"<br /><br />+++<br /><br />O hodinu hádek, 1265 nadávek a pět kouzel později...<br /><br />"Tupče!"<br />"To už tu jednou bylo, Malfoy. Začínáš se opakovat."<br />"Ty si snad pamatuješ, co jsem řekl?"<br />"Pamatuju si všechno, co jsi kdy řekl."</div><div>"Co jsem řekl jako první, když jsem byl v plenách?"<br />"Netuším... máma?"<br />"Ne. Chci zabít toho hňupa Pottera."</div><div>"To jsi vážně řekl? Dobrý výkon."<br />Draco přivřel oči. "Chceš se na něco podívat, Pottere?"<br />"Proč bych měl?"</div><div>Draco seskočil z kamenné zídky, z něhož ho rozbolelo pozadí a přistoupil k Harrymu, který byl téměř zhypnotizovaný. Přisál se svými vlhkými rty na jeho a vášnivě ho políbil.</div><div>Když se od něj odlepil, Harry povzdychl. "Tak jo.Půjdu."<br />Draco otevřel dveře a počkal, až nejdřív vyjde Harry a poté šel za ním.<br />Oba vydrželi potichu celou dobu, dokud se nedostali až k hlavním dveřím vedoucím pryč z hradu.<br />"Neměli bychom opouštět hrad," namítl slabě Harry.</div><div>Draco se po něm podíval koketným tónem a bez řečí si sundal košili. Podíval se na nebelvírčana typem chceš- vidět- víc?<br />Harry ztěžka polkl.<br />"Jsou ovšem jisté případy..."<br />Oba se tedy vydali z hradu pryč.</div> http://viw.blog.cz/0902/9-astronomicka-vez http://viw.blog.cz/0902/9-astronomicka-vez Maska na věky věků Tue, 17 Feb 2009 13:14:06 +0100 <div>Draco se podíval na překvapivě malou vzdálenost, ve které se od Harryho ocitl.<br />"Pottere, přeskočilo ti?" zeptal se výhružně.<br /></div><hr /><div>Harry nečekal, než na něj blonďák použije hůlku a nečekaně se vpil do jeho rtů.<br />Malfoy se ocitl v šoku, čehož Harry využil a jazykem se probojoval do Dracových úst.</div><div>Mladý smrtijed se konečně vzpamatoval a odstrčil Nebelvírčana od sebe. "Doprdele přeskočilo ti?"<br />Otřel si celý obličej do rukávu a na ten se zadíval, jako by byl zavšivený. "Magore." odplivl si.<br />"Draco, poslyš, já..."</div><div>Malfoy vzal ze stolku svou hůlku a namířil ji na Harryho. "Ještě jednou se mě jakkoliv dotkneš a budeš toho litovat tak, že i smrt tvého kmotra bude povzbuzující."<br />V tu chvíli do ošetřovny vstoupila léčitelka.</div><div>"Madam Pomfreyová, propustíte mě?" zeptal se Draco a obratem ukryl hůlku před jejím zrakem.<br />"Pane Malfoy, řekla jsem tři dny. Takže až zítra." řekla nekompromisně.<br />"Pokud tu nechcete mít vraždu, pustíte mě." řekl blonďák a upřel na ni zpola výhružný a zpola lítostný pohled.</div><div>"No dobrá. Můžete jít. Oba." povzdychla si léčitelka a odebrala se pomalu do své kanceláře.<br />"Tohle ti ještě oplatím." zasyčel Draco vztekle a během pěti minut již převlečený opustil ošetřovnu a hypnotizovaného Harryho, který nemohl uvěřit tomu, co udělal.<br /><br />+++<br /><br />Byl večer a zmijozelský princ byl sám v astronomické věži.<br />Potřeboval si trochu pročistit hlavu a to bez svých nohsledů.</div><div>Zadíval se na souhvězdí Draca. Jeho matka mu kdysi říkala, že se jí tolik líbilo, že pojmenovala svého syna Draco. Byla to pěkně blbá historka, ale holky se s tím při měsíčku daly zblbnout.<br />Fungovalo by to i na Harryho?<br />Se zděšením si uvědomil, na co právě myslí.</div><div>Ale když teď nad tím přemýšlel, možná by s Potterem být mohl. Ve vší tajnosti by ho vyvedl z hradu a pak ho jen přemístil k Pánovi zla. No samozřejmě. Proč ho to nenapadlo dřív? Bylo to přece tak primitivní.</div><div>Byl génius. Vždy to věděl, jen se mu to teď potvrdilo.<br />Vytáhl z hábitu malý kus pergamenu a brkem na něj začal psát úhledným písmem.<br /><br /><em>Rozmyslel jsem si to. Čekej na mě o půlnoci v astronomické věži. D.</em><br /><br />Nemohl tam napsat víc, kdyby si to náhodou přečetl jeden z jeho kamarádíčků. A doufal, že Potter je aspoň natolik domýšlivý, že pochopí tuto zprávu.<br />Před chvílí slyšel, jak hradní hodiny odbíjely desátou. Dojít do sovince, vyslat sovu a jít zase zpátky? Měl by si pospíšit. Seskošil z kamenné zídky a šel odeslat zprávu...</div> http://viw.blog.cz/0902/8-taktika http://viw.blog.cz/0902/8-taktika Maska na věky věků Tue, 17 Feb 2009 13:12:13 +0100 <div>Harry se podíval na Draca Malfoye.<br /></div><hr /><div>"Takže první otázka. Co si o mě myslíš?" Zeptal se blonďáka.</div><div>Draco musel protočit očima. Tato otázka byla předvídatelná. Tu by vymyslelo i pětileté dítě. Ale jak chtěl. "Jsi rozmazlený fakan přesvědčený o tom, že bez tebe se svět neobejde. Máš záchranářské komplexy a jsi naivní. Rád si hraješ na bezmocného a spoléháš se na rádoby přátele. Nejsi ani trochu taktní. Vychytralost ti nic neříká. Podle mého za pět minut od skončení Bradavic zemřeš. Pokud tě tedy někdo nedostane už zde." Významně se na něj podíval.</div><div>Harry nedal najevo, že by snad slyšel něco z Dracovi odpovědi, ačkoliv uvnitř to v něm vřelo.<br />Draco věděl, že teď je řada na něm.<br />"Jsi panic, Pottere?"<br />"Cože?"</div><div>Draco se musel rozesmát. "Jestli jsi panic, pako."<br />"Tohle je pitomá hra."<br />"Takže jsi."</div><div>Harry chvíli jako zhypnotizovaný seděl, pak však přikývl a pět minut se ošetřovnou rozléhal smích aristokrata, který téměř nebral konce.</div><div>"Vyvolenému je sedmnáct a je stále panic. Vyvolený..." Dracovi slzely oči smíchem, jak se zalykal.<br />Harry tušil, že Draco není panic. Vlastně si tím byl jistý. "Kolik holek jsi měl?"<br />Draco se přestal smát, ačkoliv mu cukalo v koutcích. "Myslíš tenhle týden nebo za celý měsíc?"<br />"Za život." Upřesnil Harry.</div><div>Dracovi se na tváři objevila malinká vrásečka, jak přemýšlel. Začal něco počítat na prstech...<br />"Sakra kdo si to má pamatovat? Já nevím... 20...30... možná víc. Nepočítám to..."<br />Harry vytřeštil oči.</div><div>Draco ty své protočil. "Proboha Pottere. Já nejsem měšťák jako ty. Panic..." Chvíli se zase smál, pak si však uvědomil, že pokládá otázku zase on.</div><div>"Co si o mě myslíš?" Položil zcela nečekaně otázku, která z Harryho vypadla jako první.<br />"No... jsi bohatý a hezký. Zmijozelský princ. Většina holek po tobě letí. Máš aristokratické rysy a jsi na nejlepší cestě stát se smrtijedem. Tvá povaha je nečitelná, skrýváš ji za ledovou maskou, ale přesto vím, že nějaké city máš. Že nejsi jako tvůj otec..."</div><div>"Takže jsem malá chudinka, která čeká, až Vyvolený zničí Pána zla?"<br />"Jo." Přitakal Harry a Draco po něm hodil znechucený pohled.<br />"Už mě unavuješ, Pottere."<br />"Jo, taky mě začínáš zajímat, Draco."</div><div>Blonďák se na chvíli pozastavil nad jeho city. "Odkdy mi zrovna TY říkáš křestním?"<br />Harry se zvedl ze své postele a přesunul se na Dracovu.<br />"Mnoho věcí se mění, Draco..."</div><div>//&lt;![CDATA[ sklikBanner({ codeId: 50, formatId: 23, url: new String(window.location.href), cborder: '330000', cbackground: '985214', ctitle: 'cccccc', ctext: '330000', curl: 'cccccc', simg: 0 }); //]]&gt;</div> http://viw.blog.cz/0902/7-pravda-a-lez http://viw.blog.cz/0902/7-pravda-a-lez Maska na věky věků Tue, 17 Feb 2009 13:10:43 +0100